MICHAEL
,,ehm...Tori...Ahoj" řekl jsem nervózně. cítil jsem, jak mi nahlas a rychle bije srdce.
,,Tori, není to tak, jak to vypadá! My ti to vysvětlíme!" Vykřikoval Luke docela nahlas a přistoupil blíž k Tori. Nevypadá ale moc nervózně. Myslím, že zatím to zvládá líp než já.
,,Nemusíte mi nic vysvětlovat. Je mi to jasné už od začátku" řekla Tori a pořad na nás koukala s vyděšeným výrazem.
,,Co ti je jasné už od začátku?" Vážně jsem nechápal, co tím myslí.
,,No, vy dva!" vykřikla a ukázala svýma rukama na nás. ,,To jak se na sebe celou dobu díváte nebo to jak jsem Michaela už několikrát viděla lézt z našeho stanu a mohla bych vyprávět do rána, co všechno mě přesvědčilo o tom, že vy dva jste...no...pár? Nevím, jestli se tomu tak dá říkat" Tori sklopila hlavu a pár sekund bylo ticho.
Nikdy by mě nenapadlo, že já a Luke to dáváme tak najevo právě naopak jsem si myslel, že se od něj držím až moc daleko. Nechci vědět, co by se dělo, kdyby jsem se mu věnoval na 100%.
,,Řekneš to o nás ostatním?" zeptal jsem se jí potichu.
Tori nahlas vydechla ,,To ještě nevím, ale jestli se od sebe nebudete držet dál jako doopravdy daleko, tak to všem určitě časem dojde" koukla se na nás vážně ,, Já....jsem unavená, takže si půjdu lehnout.Dobrou"
,,Dobrou noc" odpověděl ji Luke. Já jsem neměl náladu něco říkat. Tori pak odešla.
Pořad jsem se koukal do země. Přemýšlel jsem na tím, co se od teď může stát a ať jsem vymyslel jakoukoli variantu vždycky mi z toho vyšlo jediné: všichni nás budou nenávidět. Já jsem na nenávist zvyklí, ale co Luke? Ten by to nezvládl. Musím to udělat, kvůli němu...Musím to mezi námi ukončit, co nejrychleji.
Luke si stoupl vedle mě a pohladil mě po zádech. Rychle jsem sebou cuknul a odstoupil od něj.
,,Co se děje Miku?" zeptal se na tak debilní otázku.
,, Děláš si ze mě srandu? Co se děje?!" zařval jsem.
,,Miku nekřič. Všechny vzbudíš." zašeptal Luke.
zhluboka jsem se nadechl, abych zadržel slzy. Nevím, vážně nevím proč je pro mě, tak těžké říct Lukovy, že je konec , vždyť jsou to teprve čtyři dny, co jsme spolu...Nemůže to kurva tak bolet! Nikdy to tak nebolelo! ,, Luku, já- já chci ti říct, že" nádech ,, že my dva už spolu být nemůžeme" výdech
,,co tím myslíš?"
,, prostě mezi námi je konec. Bude to tak nejlepší pro oba" sotva jsem to dořekl a začalo se mi stýskat.
Luke nic neříkal, ani nemusel, jeho výraz mluvil za něj. Vypadal teď jako stěně, které zrovna neseš do útulku a ono čeká, jestli si ho vezmeš zpátky se sebou, bohužel, ho ale budu muset nechat.
Bylo dlouhé ticho a já už to nechtěl prodlužovat. Teď už mě to nebolí, nevím, spíš mám vztek. Rozhodl jsem se, že už si taky půjdu lehnout je toho na mě už moc. Bez jediného slova jsem vešel do karavanu a třáskl za sebou dveřmi.
Nenávidím se!
LUKE
Tohle jsem nečekal. Michael se se mnou rozešel. Tak jak rychle to začalo, tak rychle to i skončilo. Je mi s toho na nic. Když mi to Mike řekl, jako bych ztratil hlas i dech. Nemohl jsem dýchat na tož mu nějak odpovědět. Bylo to jako bych se začal topit. Zadržoval jsem slzy, tak dlouho dokud Michael nezalezl do karavanu a když to udělal celý jsem se svalil na travnatou zem. Brečel jsem potichu, aby to nikdo neslyšel. Chtělo se mi řvát. Ještě před chvílí jsem si myslel, že mi dva jsme navždy a teď? Byl jsem tak naivní... Co jsem si sakra myslel?
A dost Hemmingsi! přestaň se litovat! Michael je kretén a ty ho k životu nepotřebuješ! To o čem sis celou dobu myslel, že je láska nebylo nic. Možná byl Mike jen ten, kdo tě nastartoval. Nastartoval k tomu si konečně užívat život sedmnáctiletého kluka.
