Okruh lásky

4.

"Tak co říkáš na Maxe?" Zeptal se mě Carlos zatímco já sledovala tréninky kluků, Max Verstappen je samozřejmě první, hned za ním je Lando Norris a pak je Charles. "No budu upřímná." Začala jsem a nepřestala sledovat trénink. "Max je sice dobrej ale jeho úspěchy jsou hlavně tou formulí. Jeho formule je na jiném levlu než ta vaše. Jestli ho budete chtít překonat bude to těžké. Je lépe vyvážené a zvládá lépe zatáčky. Lando nepřemýšlí, sice je rychlý ale dělá zbytečně chyby. Lewis Hamilton má dobrou strategii, je dobrej, přemýšlí, ale brzdí ho auto. Zbytek jsem zatím nepořešila ale tahle 4 je momentálně nejvíce ohrožující pro vás. Jestli mohu něco doporučit tak nepoužívat tolik brzdy, držte se vždy při otevřeném okraji ale zatáčky zdolávejte uvnitř okraje."

"Páni, tobě to fakt myslí." Uznal Carlos a mě to trochu polepšilo náladu. "Díky, zítra snad vymyslim něco víc ale moc jsem se nevyspala a ráno spěchala ať to stihnu, prakticky jsem ani nejedla?" Najednou jsem si to všechno uvědomila. Ráno jsem pouze vstala, udělala hygienu a jak robot odešla.

"Tak v tom případě tě zvu na náš oběd, jen musíš vydržet až všichni dojezdí." Zasmál se Carlos a já jemně kývla na souhlas. Byla jsem ráda že mě pozval, ráda se poznám se všemi. "A kam půjdeme?" "Mám tady koupenou vilu, mám rád Las Vegas a občas sem jezdím." Odpověděl mi slušně a já znovu kývla. Chtěl odejít ale na srdci mi leželo ještě něco.

"Prosimtě Carlosi, mohu se zeptat?" Už jsem odtrhla oči od formulí a podívala se na něj, ani jsem si nevšimla toho jak jeho uplé triko hezky rýsuje jeho svaly. "Jasně povídej." Díval se mi do očí jako pravej gentleman, i když jsem vlastně byla tak zahalená až nebylo na co jiného než očí koukat, haha. "Co má Charles proti mě?" Řekla jsem nejistě, né že by mi na tom záleželo ale ráda bych s ním vycházela. "Angie, mohu ti tak říkat že?" Kývla jsem na souhlas. "Charles je trochu složitej, má veliký respekt k ženám ale ferrari a i jeho rodina na něj tlačí, pokud nevyhraje bude to horší a horší, takže to 100% nemá nic s tebou, jen si chce být jistý že to dokážeš." "Páni, tohle jsem nečekala." Pronesla jsem nevěřícně a on se začal zase smát. "Tak pojď, jdeme na to jídlo." Pobídl mě a já šla

"Takže, můžu ti říkat třeba Mrs. Smith?" Začal se smát Lando a já se smíchem kývala nesouhlas. "Nedokážu uvěřit že tu práci vůbec zvládáš." Dal mi uznání Max, což mě dost překvapilo. "Není to tak těžký, spíš trošku víc psychicky náročný, fyzický tréninky jsou fajn." Začala jsem se smát a podívala se na Charlese. Celou dobu tam stál a ani nepromluvil. Jenom mě pozoroval. Bylo mi to trochu nepříjemné ale zároveň jsem měla zvlástní pocit v břiše. Škoda že nečtu myšlenky, zajímalo by mě co si o mně myslí.

"Auu!" Zaječel Pierre a já dostala výbuch smíchu, vlastně ne jediná. Carlos hodil po Pierrovi avokádo, který vlastně mělo skončit v koši ale zřejmě neumí mířit. "Promiň, to jsem nechtěl." Omlouval se Carlos a my se nepřestali smát. Tentokrát jsem si všimla že se směje Charles a ten jeho úsměv, no nevim co říct. Jeho ďolíček na levé straně je prostě roztomilej a ten úsměv dělá z Charlese více přitažlivého než už je. Když jsem si uvědomila že na něj dlouho civím odvrátila jsem zrak a zaměřila se na svůj těstovinový salát.

"A co tvoji rodiče Angie, o nás si slyšela už vše ať už z bulváru nebo teď zde. Tak mluv." A co jim asi tak mám říct? Že jsem adoptovaná protože oba rodiče zemřeli v akci? Že mi adoptovaný rodiče vyčítají že nemám dítě a rodinu? Že mám strach že mě odhodí když jim řeknu že jsem z 50% neplodná? "No moje rodiče jsou dost složité téma alee" Snažila jsem se něco rychle vymyslet ať to nepokazim. "Můj otec je doktor, vlastně primář. Moje matka je architekta a občas i módní návrhářka. Záleží co se hodí. Bratr je realitní makléř a jeho manželka je porodní sestřička. Toť asi vše" Usmála jsem se a všichni na mě civěli.