Okruh lásky

22.

"Vstávej." Přistál mi na hlavu polštář a hned za ním Nikos. "Au ty debile jdi doprdele!" Sundala jsem ho ze sebe a zalezla pod deku což byla chyba. Nikolas ji ze mě stáhnul a já tak byla odhalená jen v kraťáskách a sportovní podprsence. Nikose to zřejmě neznepokojilo, protože po mně znova skočil a začal mě všude lechtat. "Přestaň!" Ječela jsem a kopla ho do hrudi. Doufala jsem že to zabere, ale nezabralo, svalil mě z postele na zem. "Idiote!" Vstala jsem a ukázala mu prostředníček, samozřejmě ho opětoval.

Dáš si kafe? Podal mi šálek Lando a já se usmála. Sedla jsem si ke stolu a podívala se na Charlese. Měl na sobě černou košili, černé džíny a povídal si s Carlosem. Mého pohledu si všiml a úsměv se mu vytratil z tváře, to já mu ale věnovala svůj nejúžasnější a nejvíc ironický úsmév co umim. "Hele Angie? Ty a Nikos spolu něco máte neboo?" Posadil se vedle mě Max a všichni upřeli pohled na mě, vyhledávala jsem jen Charlesovo, byl zničený.

"No jasně, 3 děti, leoparda a prodáváme capybary." Napila jsem se šálku zatímco se k nám přidal Nikolas. "Možná to tak vypadá, ale ani jeden z nás nemá city, takže ne, nic spolu nemáme." Zasmál se a usadil se po mém druhém boku. Ke snídani jsme objednali pizzu, není tu dostatek surovin, známka toho že musíme nakoupit. Netuším jak dlouho tahle akce bude trvat ale už mě to štve. Mám na stole spoustu práce, mohla bych dělat užitečnější věci. Šéf nikomu kromě nás nevěří, proto dostáváme většinu úkolů. Ostatní dostávají takovy podřadný úkoly, uklidit stopy, poprava chycených nájemných vrahů a tak.

"Takže souhlasíš Angie?" Vyrušil mě Nikos z přemýšlení a já nevěděla o co jde.  "S čím?" Koukala jsem po všech a doufala o nápovědu. "Říkal jsem to už dvakrát, a včera jsme to řešili taky." Zamračil se na mě a já neměla ani páru o čem to mluví. No co, risknu to a budu souhlasit. "Jo souhlasim." Protočila jsem oči a chystala se odejít, jenže mě zastavili pohledy všech, jako bych souhlasila s rozsudkem smrti. "Fajn, tak jdi do auta, napíšu ti seznam." Přerušil ticho Nikos a já poslechla. Vzala jsem si sebou pro jistotu zbraň. Sedla jsem si do auta a čekala až Nikolas donese seznam.

No to si dělá prdel. Místo Nikolase kde k autu Charles. Povytáhla jsem okno aby mi mohl předat seznam, jenže on rovnou zamířil ke dveřím spolujezdce. "Co to děláš?!" Vyhrkla jsem v momentě kdy se usadil. "Mám jet s tebou, že bys nezvládla nakoupit a hlídat okolí zároveň, navíc, seznam měří snad metr." Zamával přede mnou papírem a já byla úplně v prdeli. Mám říct ať vypadne? Měla bych to udělat jenže problém je v tom že nechci. Nastartovala jsem auto a vyjela z podzemní garáže. V autě výřili veškeré nevyřčené pocity, cítím se jak v uzavřené bedně kde mi dochází vzduch.

Do obchodu jsme dorazili za půl hodinky. Celou cestu nikdo z nás nepromluvil a já to nehodlala ani přerušit v obchodě. Seznam jsme rozdělili na dvě půlky a rozešli jsme se po obchodě. Když jsem šla okolo regálu plného sladného jídla, zaslechla jsem Charlese a ženský hlas. Chtěla jsem to přehlídnout a pokračovat, jenže slovo "přítelkyně" mě donutilo se tiše přiblížit a zjistit o co jde.

"Já vás tak zbožnuju Charlesi!" Rozplývala se nad ním což mě málem rozesmálo. "Taky jsem slyšela že jste svobodný, nechceme někam spolu zajít? Já myslím že chceme." Smála se jak pipina a mě bodlo u srdce. Netušim proč, ať si chodí kam chce, jenže ta ženská mi leze na nervy už teď. "Nechci s vámi někam jít." Odbyl ji Charles. "To jako že jsem hnusná?" Kdybych mohla tak se udusim smíchy. "Ne to ne, ale mám přítelkyni." Cože? On někoho má? Popadl mě vztek a tak jsem vykročila z piza regálu a zamířila si to k nim. Charles se na mě podíval a vřele se usmál. Chtěla jsem mu jednu trefit jenže on mě chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. "No není nádherná?" Věnoval mi pusu na tvář a já jen překvapeně valila oči. "Nojo, tak nashle už musím jít." Naštvaně se otočila a zmizela. Nevypadá ošklivě, ba naopak. Vysoká, bruneta, dlouhé vlnité vlasy a šaty zvýrazňující úzký pas a velké boky. O to víc nechápu tu Charlesovo scénu.