Láska v archivu ✔

✤ IV. ✤

„Kde to jsem?" ráno jsem se objevila jinde než na koleji. Otočila jsem se v posteli na bok a málem z ní spadla. Byl to totiž úzký gauč v kanceláři profesora Holuba, zatímco on tiše podřimoval ve své židli. Jak jsem se sem dostala? Co že to jsem v noci dělala? Vzpomínám si jen na to, že jsem noc trávila v klubu. Nedobrovolně. Vedle mě byl naštěstí prázdný kýbl. Potichu jsem vstala, chtěla jsem jít spát k sobě na kolej. Jemně jsem za sebou zavřela dveře. Nechtěla jsem profesora Holuba probudit.

,,Gabrielo, co tu sakra děláš?!"

Když v tom jsem se srazila s ubrečenou Emou, která zrovna chtěla zaklepat na jeho dveře. Ztuhnu ve dveřích a ona zbělá děsem. To je špatný sen! Prosím, ať se právě probudím! Neměla jsem odcházet pryč a dál se snažit usnout.

„To nemyslíš vážně?!" zakřičela na mě přes celou fakultu, když jsem zavřela dveře kanceláře profesora.

„Já hloupá se ti svěřuju, jak se mi líbí už několik let a ty se s ním vyspíš? To si říkáš kamarádka?" snažím se jí usměrnit a uklidnit, že to ale takhle vůbec nebylo.

„Ale já jsem s ním nic neměla!" aspoň doufám, nic jsem si nepamatovala.

„Už hodiny tu sedím a chci na něj zaklepat, říct mu, co k němu cítím!" brečí a nadává na mě „když jsi utekla z klubu, myslela jsem, že jsi šla na kolej a neběžela do náruče samotného profesora Holuba!"

„Ale tak to nebylo, Emi," snažím se jí zklidnit, ale vůbec mě to nejde. Díky alkoholu získala sebedůvěru a odvahu mu říct pravdu. To asi proto probrečela v klubu na baru a holky kolem ní stály.

„To mě bylo jasné, když tě uviděl hned první den! Jak se o tebe zajímal, svlíkal tě pohledem!" žárlí na mě „možná jsi vysoká, hubená a krásná, ale jen tě sprostě využil! Tebe nemiluje, mě ano! Já jsem narozdíl od tebe vtipná, sympatická, pohotová, ale hlavně umím mluvit!" jedovatě na mě zasyčí. Její poznámky si neberu osobně jenom proto, že o sobě vůbec neví. Až vystřízliví nebude si nic pamatovat.

„Emi, uklidni se, mě se nelíbí. Slyšíš mě, nelíbí se mi!" ale to nepomůže. Mezitím jsme vzbudily většinu lidí, kteří zde spali a zajímalo je, co se to tu vlastně děje.

„Holky, proč se tu hádáte?" přijde k nám Bee a snaží se přijít na kloub, proč Ema tak brečí, protože jí ani jedna z nás neodpoví.

„Nevěřím ti, ty si myslíš, že jsi pouze jen tak ležela a on se tě ani nedotkl? Zrovna on?" zamrazí mě a už jenom poslouchám naštvané nadávky „držel ti vlasy, když jsi zvracela? Nebo ti utíral bradu? Hladil tě po zádech, když tě utěšoval?" nezmohla jsem se na jedinou obhajobu.

„Můžeš sakra něco říct a přestat mlčet?"

„Já jsem s ním vážně nespala!"

„Podívej se na sebe, proč mi lžeš?!" tohle nemá cenu, je nepříčetná a vůbec mě neposlouchá, že se snažím jí říct pravdu.

„Ano lže," odpoví za mnou profesor Holub odpoví, který dle Bee nás pozoroval již delší dobou společně s profesorem Smutným.

„Ne, ne, ne," nechce tomu Ema věřit a ani já ne. Opět nemám slov a koukám nevěřícně střídavě na Holuba a Emu.

„Ale já - " zkouším ze sebe vydat nějaké normální slovo, ale nějak to už nejde. Skutečně jsme spolu spali? Ema je velmi rozčilená a ubrečená, Bee se podařila všechny odehnat a nikdo naštěstí nic neslyšel.

„Skutečně, prosím, příště buďte víc potichu. Stěny zde jsou velmi tenké," Bee na mě kouká s otevřenou pusou, jenže to já taky. Když to tvrdí i Smutný, opravdu jsem s ním něco měla? Kdo koho svedl? Proč to řekl? Svítil nám snad u toho? Co jsem mu řekla pod vlivem alkoholu? Mám strach.