Láska v archivu ✔

✤ VII. ✤

Na záchodcích koukám na sebe do zrcadla, vidím široký úsměv na tváři, oči, které mluví za vše a narůžovělý obličej. Už chápu, proč mi Bee kladla na srdce, abych nekontrolovatelně nevybouchla. Odkrýt ze sebe ještě kus a moje záře by explodovala jako bomba. Dobrá nálad by se šířila a možná by se dostalo i na Emu nebo profesora Smutného, člověka s ironickým jménem i osobností. Vždy šířil humorem. Stejně jako Holub. Ema ho již za čtyři roky nikdy neviděla se mračit.

Pustila jsem vodu z kohoutku a čekala až poteče proud studené vody, potřebovala jsem uhasit své hříšné myšlenky a uklidnit své hormony. Ani netuším, jak dlouho jsem byla pryč, nechtělo se mi tam zpět vracet. Proto jsem stála nehnutě a odmítala odejít.

„Jste v pořádku, slečno Gabrielo?" ozve se klepání a milý hlas. Na záchody přišla profesorka Brňáková. Překvapila mě, že mě hezky oslovila. Odpověděla jsem jí, ale můj obličej moc nespolupracoval. Když v tom mě uhodila, dala mi rychlou lehkou facku. Vzpamatovala jsem se.

„Teď myslím, že už jste, máte se vrátit," v údivu jsem jí poděkovala a naposledy se podívala do zrcadla. Tohle byla ta stará Gabi. Když jsem si sedla zpět do lavice, již jsem se cítila lépe a v pohodě. Dokonce jsem již nebyla tak výřečná a mé introvertní já se projevilo na sto procent. Profesory jsem nevnímala, ale ráda jsem heslovitě odpovídala paní profesorce a usmála jsem se na ni.

„Paní profesorko," oslovila jsem jí, když byl seminář téměř u konce a měli jsme se ptát na poslední dotazy „děkuji Vám mockrát, škoda že nemůžu psát diplomovou práci u Vás," oba profesoři na mě hodili šokem přísný pohled, kterým mě probodávali.

„Slečno Vágnerová, můžete ke mně do kanceláře?!" následovala jsem jeho kroky, dnes měl na sobě krásnou smetanovou košili, ucítila jsem trochu kolínské s příměsí vodou po holení. Musel se holit a upravovat ještě ráno, zřejmě nestíhal. Špatně se totiž oholil, našla jsem v jeho koutu kus neoholeného místa. Když zavíral dveře, po klice jsme šáhli oba.

„Slečno Gabrielo," přísně se na mě podíval i přesto že mě krásně oslovil, nenápadně jsem si stáhla šaty a upravila sáčko, aby bylo vše, co chci, lépe vidět. Mlčela jsem, neflirtovala jsem, jen jsem stála a on se koukal.

„Pokračujte," jeho slova skončila na jeho jazyku, protože se na delší dobu odmlčel „prosím," pokračoval a hledal slova, které chtěl říct, když si mě měřil očima „příště na semináři," na sucho polknul a najednou se snažil koukat kamkoliv jinam než na mě „se chovejte jako příkladná studentka," dokončil svou větu a já na znak chápání kývla hlavou.

„Budu ta nejposlušnější," podívala jsem se hluboko do jeho očí, významně udržovala kontakt, aby se i on díval do mých zelených očích jako diamant „napravím se," pokorně jsem sklopila své žhnoucí oči toužící po jeho dotycích, jeho přítomnosti, která mě spalovala. Svým svůdným pohledem jsou ho okouzlila, již nekoukal z okna, ale hleděl pouze na mě. Oči jsem zavřela, abych si ho ještě více podmanila. Byl to záměr.

„Dobře, začneme tím, že," přišel blíž ke mně a já věděla, že mé oči měly úspěšný cíl. Vzal mi do rukou sáčko, které jsem měla na sobě. Chce mi ho sundat? Byla jsem překvapena, že ke mně přistoupil a já mohla sledovat jeho tělo blíže. Pouze mi sáčko knoflíkem zapnul. Líbilo se mi, že mě obléká. Stará se o mě. Pak vzal do rukou mé dlouhé rozpuštěné vlasy, které vlály vzadu ve větru. Přikryl mi s nimi odkrytý dekolt a jeden zlobivý pramínek mi strčil za ucho, jehož se jemně dotkl. Sice vypadal přísně, mezi očima měl dvě malé čárky, ale choval se tak hezky. Téměř se mi podlomila kolena, „se upravíte."

„Jak si přejete," své šaty jsem poslušně stáhla zpět na původní místo. Nechtěl, abych ho sváděla. Mým osobitým kouzlem však neunikne.

„Tak je to správně," nabídnul mi gauč a já si vedle něj sedla. Zaujalo mě to, protože kdyby chtěl probírat diplomovou práci, sedli bychom si k pracovnímu stolu u okna. Co bude následovat? Proč by si mě prvně chtěl upravovat?