Láska v archivu ✔

✤ XVI. ✤

Říjen se chýlí ke konci a několik týdnů mi uteklo velmi rychle. Byla jsem zaneprázdněna studiem, musela jsem přečíst několik knih a udělat prezentace. Profesor Holub se mi vyhýbal a profesorovi Zelenému se to líbilo, několikrát si mě dokonce odchytl a místo něho si ke mně občas sedl v bufetu na kávu. A nebyl jediný. Pozornost jsem přilákala i samotného profesora Nebeského. Nebezpečně se o mě zajímal. Až se mi to nelíbilo.

Byl nový pracovní týden, seděla jsem v učebně a čekala na profesory na seminář diplomové práce. Ema tu dnes nebyla, včera jí nebylo dobře a já se také necítila vůbec dobře. Chtělo se mi spát, ačkoliv jsem naspala dokonce přes devět hodin.

Profesoři dorazili později a pak jsme měli prezentovat naše vize v diplomové práci.

„Slečno Vágnerová," přišla ke mně profesorka Brňáková „vezmete si mou kávu, ještě jsem se ji nedotkla, ať tu neusnete."

„Děkuju, ale to nemůžu," byla jsem zdvořilá a oba profesoři se na mě významně podívali.

„Musíte, navíc vypadáte hodně unavená, jak dlouho jste spala?"

„Budete se divit, ale docela dlouho," podívala jsem na profesora Holuba, protože ten věděl, že Alex dnes spal doma a rozhodně jsem neponocovala. Navíc mé poslední ponocování bylo před několika týdny.

Lokla jsem si kávy, bylo to capuccino. V tom se mi zvedl žaludek a málem jsem vyklopil jeho obsah na před sebe.

„Je nějaký hořký," dala jsem si obličej do rukou a snažila se zhluboka dýchat. Profesor Smutný, který seděl zrovna v blízkosti okna ho otevřel.

„Omlouvám se, vlak měl zpoždění," přišel kolega, teda spíš popelník, tak strašně z něho táhl smrad z cigaret, byl jím nasáklý jako houba. Znovu se mi zvedne žaludek, obsah stihnu zachytit a letím na záchod. V letu za mnou běží i profesorka Brňáková. Jenže tam se uklidním a jsem v pořádku. Dokonce za mnou přijde i profesor Holub. Vrátím se zpět a snažím se pravidelně dýchat.

Postupně na seminář dochází další lidi, protože poslední dobou je silných vichr a stromy popadaly na tratě.

Po dalším divném odéru jsem znovu vyběhla ven z místnosti, sakra, co se to se mnou děje? Ale ani jsem nedoběhla na záchod a udělalo se mi zase dobře. Tak jsem se znovu vrátila do učebny, že to vydržím a tu prezentaci prostě odříkám. Když jsem přišla nebyla jsem jediná, kdo byl bez barvy. Kolegyně Libi také nebylo nejlépe a ve dveřích jsme se střetli, zatímco ona letěla na záchod. Profesor Holub mě propaloval očima.

„A sakra," všichni se na něho podívali, a to stačilo k tomu, aby profesor Holub vyšel z učebny, aniž by cokoliv někomu řekl. Když se vrátil, zavolala mi šéfová, abych za ní okamžitě přišla do knihovny. Zřejmě byli domluvení. Probírali jsme spolu, co mi může být. Ubezpečila jsem ji, že jsem dojedla prošlé jídlo na koleji, chudá studentka.

„Nevěřím ti, nejsi těhotná?" ta myšlenka mě nenapadla.

„Nevím," nechce se mi zrovna jí svěřovat.

„Jenomže ty jsi s Alexem ještě nespala," dojde jí, proč nejsem tolik mluvná „nebo ano?"

„Ano, sama jste viděla ten nepořádek tady před pár týdny, klidně se ho zeptejte," najednou jsem byla vděčná, že jsem se s ním na chvíli pomilovala. Ženské tělo pramálo zná, uvěří mi všechno.

„To byl vážně můj syn?" zvážní a sedne si vedle mě.

„Nevěříte mi?"

„Ne. Poslední týdny je Petr jiný. Milejší, hodnější, starostlivější a je pořád doma. Jestli přijdu na to, že mi oba lžete, zabiju vás! Prvně tebe, potom jeho!" pouští jedovatou látku ze sebe a očima mě doslova vraždí. S cigaretou v ruce nebezpečně hází a její pravidelný klapot podpatků se rozléhá po celé místnosti.