Láska v archivu ✔

✤ IX. ✤

#Ema:

Vzbudila jsem se do krásného úterního rána, bylo opět krásně a já se cítila každým dnem svobodnější a plná nová energie do života. Zakázala jsem si myslet na všechny mužské osoby, už se nikdy nechci trápit pro někoho, kdo mi za to nestojí!

Sluníčko mě donutilo brzy vstát, dojít si koupit kafe s příchutí karamelu a cukru navíc. Plán byl sednout si před fakultu a nasávat energii babího léta. Měla jsem namířeno na své klasické místo, ale tam už někdo seděl. Nějaký milenecký pár, odvrátila jsem od nich oči. Jenže ten kluk mi nikoho připomínal, ale koho?

„Alexi, Gabi?" nevím, proč jsem je oslovila. Alex na mě koukal překvapeně a Gabi vyděšeně „že mě to nepřekvapuje," uhodím bleskovým pohledem Alexe „už jsi jí stihl zamotat hlavu?"

„Ne," ozvala se hlasitě Gabi místo Alexe, nějak rychle se naučila reagovat na podněty, ještě nedávno jí to nešlo „do jeho charisma se nejde zamilovat," zavře oči a přede mnou se políbí.

„Zkoušel to i na mě," dám jí slovní facku a dělám jim křena.

„A zřejmě u tebe nepochodil, na rozdíl ode mě," odbude mě a pak se cukrují jako bych tam nebyla. Na kávu mi přešla chuť. Byla až moc sladká. Kvůli nim jsem si musela sednout na druhou stranu kampusu, nechtěla jsem je vidět. Tam jsem koukala na kelímek již úplně studeného nedotknutelného kafe. V dáli jsem je stejně bohužel viděla, vadili mi jako rušivý element v pohledu na východ slunce. Z druhé strany přicházeli první vyučující na univerzitu. K filozofické mířil jen jeden, dle chůze ho poznám všude. Jde mimořádně brzo, normálně pan profesor Holub chodí až později. V tom se Gabi ještě více přitiskla k Alexovi, své krátké vlasy hodila za sebe, aby jí nepřekážely, a zatímco mu dlaní držela obličej, něžně ho líbala. Přestali, až když k nim přišel a oslovil je.

„To jste běhali celou noc, že jsi ani nezavolal v noci domů, že nepřijdeš? Strachovali jsme se s maminkou," víc jsem slyšet nechtěla, co v noci dělali místo běhu. A tak jsem se naštvaně zvedla, protože široko daleko nikdo jiný nebyl, všichni tři se podívali, odkud se zvuk ozýval. Vzpomněla jsem si na kafe před sebou a zalitovala 45 korun, kterých mi to stálo, protože letělo rovnou do koše. Pohybovala jsem se rychlostí sprintu, musela jsem pryč. Pan profesor byl pro mě jenom pan profesor, jeho soukromí už nechci řešit ani znát. Alexův milostný život mě nezajímá, ráda bych na něho zapomněla. Proč se musím dělit zrovna s Gabi o všechny své přítele? Pokud mám udržet jakýsi přátelský vztah s Gabi, nechci ji vidět ani s jedním z mužských od Holubových.

„Koukám, že místo vás dvou se běhu věnuje někdo jiný," je poslední, co slyším.

Dorazila jsem do učebny jako první, chtěla jsem se schovat a být chvilku ještě sama. Před rokem, kdy jsem si zapisovala předměty jsem udělala největší chybu svého života. Zapsala si všechny možné předměty, včetně dobrovolných, které vyučoval zrovna profesor Holub. Mohla jsem používat trochu více rozumu. Poslední dny si uvědomuju, že jsem musela být zakletá, uhranutá a prokletá dohromady. Měla úplné zatmění mozku, který nebyl ale vůbec vidět a trval docela dlouho.

Je možné se odhlásit a prostě bych přestala docházet na Dějiny Anglie? Pravděpodobně by se nezlobil a možná by to i sám uznal za vhodné. Po hodině za ním zajdu, dobrovolně volitelných mám skutečně hodně a omluvím se. Věřím, že mě pochopí, že chci omezit, abych ho co nejmíň viděla a stranila se.

Netrvá několik minut a mezi první příchozí patří dojíždějící. Mezi úplně posledními, těsně na minutu přesně, přijde Gabi. Kouká kolem sebe, kam si sedneme. Bee vedle mě spí, dospává spánkový deficit, protože si pozdě do noci skoro rána četla a ihned zalomila. Nestihla mi ani říct, co četla, jak rychle usla. Nahlas si vzdychnu, na mém místě bych nechala, ať si Gabi sedne kamkoliv po dnešku. Jenže Bee by to viděla jinak, a tak jsem na ní mávla. Našla mě v předposlední lavici a zamířila ke mně. Lapala po dechu, vypadala jako by vybíhala všechny schody po dvou nebo snad rovnou po třech. Sotva se doplazila k lavici, sedla si bez řečí vedle Bee a pořádně se napila.