Láska v archivu ✔

✤ XVII. ✤

,,Pane Wagnere, vaše pověst je všude známá," zničehonic se otevřou dveře v nich stojí můj otec, člen italské mafie! Profesor Nebeský za sebou vezme svou pistol a v rychlosti se obleče. Odkdy má profesor pod stolkem nabitou zbraň? Má vůbec povolení jí vlastnit?

Při tom mě Nebeský přidržuje jednou rukou u stolu. Dovolí mi se zpět obléct.

„Ty kurvo!"

„Jste otec a nadáváte vlastní dceři?!" míří na sebe pistolemi.

„Vůbec jsi se nezměnila! A to mi kamarád tvrdil, že jsi příkladná studentka! Všichni jste mi lhali!" křičí na profesora sprosté nadávky a pistolí naštvaně ukazuje střídavě na profesora i na mě. Jeho zloby se bojím. Jako člen mafie je schopen čehokoliv. Znám ho. Byl by schopen ublížit i mě. Jsem jen pouhá žena, pro něj. Co mi udělá? Vždycky jsem se ho právem bála. Děsem oplýval i doma, mamka se ho také občas bála. 

„Nevěřím vlastním očím! Už zase?! Tohle si odskáčeš!"

„Prosím, zavřete úplně za sebou dveře," udržuje profesor klidný tón řeči a pod nabitou zbraní se evidentně nebojí. Jakmile je zabouchne, profesor mě chytne zničehonic pod krkem a skoro mě dusí. Dá si mě před tělo a mé srdce buší o sto šest. Chci, aby mě pustil, a proto ho chytnu za ruku. Vidím hvězdičky před sebou, když mi omezí přísun kyslíku.

„Jestli vystřelíte, střelím i jí!" dá mi pistol k hlavě a já ucítím chladný kovový otvor pistole na spáncích. Je mi hrozně. To ne! Přeci nevystřelí! Mám hrozný strach. Rozklepou se mi kolena a rozbrečím se. Otec mě vidí a na chvilku pistol nedrží tak pevným stiskem. Na vteřinu se mi uleví. Možná mě má i rád.

„Proč nám vyhrožujete?" sykne na něj profesor „posíláte anonymní zprávy?"

„K mým uším dorazily nové drby, chci toho, kdo jí opět obtěžuje! Chci jeho hlavu! Vezmu si tedy vaší!" vykřiknu hrůzou. Nebeský mi zacpe i pusu svou dlaní. 

„Mám vaši dceru zabít? Tak do toho!" otec se však neumí strefit, profesor si mě držel tak, že jsem ho skoro zakrývala. Profesor měl sice pivní pupek, ale byl malého vzrůstu, já většího. Po otci. Achjo, kdo mě zabije jako první? 

„Proč jí prostě nedopřejete štěstí v lásce?" 

„Vezme si toho, koho budu chtít já! Na truc se zamilovala do profesora Sovy, jenom proto, že odmítla mého kolegu od mafie. Měla mít svatbu na Sicílii! Radši se zahrabala do archivu, kde po profesorovi zůstala jen krvavá šmouha na zemi. Mám ti zabít dalšího milence?" výhružně se na mě podíval.

„A vy si myslíte, že o tuhle nekvalitní děvku někdo bude mít zájem?" překvapí mě profesor, jeho ruka pustí můj krk a sklouzne níž k prsu, jež celé obejme. Zavřu oči, nechci nikoho vidět! Totálně mě ponižuje. Chce se mi zvracet, proto silně stisknu své zuby. Tři knoflíky jednou rukou rozepne na halence a stojím skoro polonahá.

„A několikrát použitou," vraždí mě profesor zaživa a pistol se mi vrývá do pravého spánku. Z jednoho oka mi teče slza vzdoru. Nenávidím jeho levou ruku, kterou mi mne bradavku a tahá za ní. Bolí mě to! Kousnu se do rtu a zavzlykám strachy.

„Když jí slušně prodám, někdo si ji snad vezme," nevěřím vlastním uším a chce se mi umřít! Skloním zahanbeně hlavu, ale profesor mi ji zpět nakloní. Ničí mě oba dva.

„Nemyslím si," sjede mi rukou níž profesor a mé zorničky se pod jeho dotykem rozšíří „ojeté auto také nikdo nechce!" v tom se přestane na mě otec dívat skrz pistol a uvolní své sevření.

„Nerad se poslouchá pravda, že?" zvede profesor Nebeský své pravé obočí a strčí mi ruku mezi nohy. Tak už mě radši zabij! Z jeho dotyků se mi obrací žaludek a bojím se, že každou chvíli bude mít otec na sobě mou snídani.