Třpytivý hvězdičky z papíru
Co visí ze stropu
Na neviditelným provázku
Co se ti občas zamotá do vlasů
Jako těch tisíc náramků
Který svítí ve tmě
Co nosíš a nikdy si je nesundáváš
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
Ta tvoje jiskra
Třpytivý hvězdičky z papíru
Co visí ze stropu
Na neviditelným provázku
Co se ti občas zamotá do vlasů
Jako těch tisíc náramků
Který svítí ve tmě
Co nosíš a nikdy si je nesundáváš
