Se slzami v očích
Na kolenou tě prosím
Vždyť já se v tomhle světě dusím
Nechci dál topit se ve strachu
A bát se zítřků
Nereálný představy o budoucnosti
Dočkám se vůbec budoucnosti?
Protože já ztrácím se v současnosti
Ráno se probouzet
Už ztrácí smysl
A já ztrácím svoji mysl
To jediný, co mě drželo při životě
Ztratilo se někde v temnotě
Sny, co se už nikdy nesplní
A navždy zůstanou jenom jako nějaký hloupý novoroční předsevzetí
Na který jsme po pár dnech zapomněli
Pár slz
Pár lahví
A bude to zas dobrý
Ale smířit se s realitou není zas tak lehký
A tak stojím na kraji mostu
Čekám na padající hvězdu
Ale žádnou nevidím
A tak se jí možná stanu sama
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
