Chtěla jsem z břehu
Pouštět papírový lodičky
Ale voda je odnesla špatným směrem
A tak se jen někde u břehu rozmočíZplesnivý stejně, jako moje srdce už dávno
A já myslím, že už vím
Jaký to je
Když se ptám ale nezajímám
Když miluju ale zapomínám
Když mi podáváš ruku svou
A já ji nevzala za tu svou
A jen jsem mlčky u břehu stála
A promarnila všechny šance
Co jsi mi dalaA tak mi nezbylo nic jinýho
Než pouštět papírový lodičky
Do proudu slz
A doufat
Že doplujou k tobě
Mezitím co já budu spát v hrobě
Aby konečně někdo ti řekl
Jak moc jsem tě milovala
A že mě mrzelo
Že jsem všechny ty šance promarnilaJe mi jasný
Že jiní by ti dali všechno co mají
A že beze mě ti nic nescházíVím, že ostatní by ti dali víc
Vím, že neměla jsem nic
Že já potřebovala tebe
Né ty mě
A já tě nechala samotnou
Tak teď nech ty mě
Rozpadnout se u břehu
Stejně jako ty mí hloupý lodičky z papíru.
ČTEŠ
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)