Topím se v nekonečným cyklu
Nekonečných dní
Dochází mi kyslík
A taky slova
Život visí mi na vlásku
A já si lepím přes oči růžovou pásku
Protože svět ztrácí barvu
A taky chuť
Tak si dáme levný víno k pití
Ať se nám celej svět třpytí
V oblacích kouře
Bude nám dobře
Alespoň na chvíli krátkou
Ke štěstí to vezmeme zkratkou
Starým autem
Ale silnice kloužou
Mraky brečí
A kola se neotáčí
Tak jak by měla
Pruh mezi levou a pravou se ztrácí
Světla svítí všude kolem
A noc voní alkoholem
A ty zjistíš
Že po vší té snaze uniknout
Tě nečeká nic jinýho než kocovina
Ale nemáš sílu si to už ani vyčítat
Už můžeš jen sekundy do smrti počítat
Prázdný lahve od vína
Je to všechno moje vina
Prázdný srdce
Kvůli neopětované lásce
Moje oči pohltila tma
Můžu si za to sama.
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoesiBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
