Ruku na rameno mi dáš
Prý dobrou radu pro mě máš
Říkáš
Že se mám postavit svýmu strachu
Že to sama zvládnu
Říkáš
Že síly mám dost
Že mi nepřijdeš na pomoc
A já tam stála
Sama a hrozně se bála
Čelit svýmu strachu jsem se snažila
Ale k zemi jsem se místo toho složila
Bolest nás prý posílí
Ale možná jednou dojde ti
Že jsme byli přece jenom děti
Hloupý a naivní
V tomhle světě ztracený
A zmatený
Z tvejch řečí
Který v nás zůstanou už navždycky.
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
