Prázdné duše
Sedící na zemi v rohu pokoje
Černí motýli
Co poletují kolem
Poslední kapky naděje
Co už moc dlouho nevydrží
A černí motýli
Co dávají pozor na tvý zápěstí
Ale křídla jim už moc dlouho nevystačí
Cíl je moc daleko
A ty už nemáš sílu
Bolí tě nohy a moc toho nenachodíš
A tvý plíce už toho moc nezvládnou
Ale pár posledních černých motýlů
Co ještě zázrakem zůstali na živu
Chrání tvý zápěstí
A tvý zčernalý plíce
A tvý bolavý nohy
A tvou duši ve tvým těle
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoesiBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
