Topím se ve vaně
Plné horké vody
A koupelové pěny
Která voní stejně sladce
Jako lesní jahody
Víčka se mi zavírají
V horké vaně se mi dobře leží
Trochu mě zahřeje
Trochu mě obejme
Po tváři pohladí
Venku je zima
A mně došla odvaha
To se radši utopím
Aspoň umřu za tepla
Je mi dobře
Je mi líp
Když pod vodou nic neslyším
Ale kůže měkne
Pěna vyprchává
Voda ledová jako smrt
Vzala si mě
K sobě domů
A v náruči držela
„Ty hloupá holko,
Co sis' proboha myslela?"
Voda horká
Ale žádný vzduch
Jeden vzdech
A voda mi bez lítosti vzala dech.
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
