Děti co na lavičkách spí
A o lepším životě sní
Pobíhají mezi ulicemi
A čekají na to
Až spadne hvězda
Co jim splní přání
V kapsách hvězdnej prach mají
Co při životě je drží
Ale moc dlouho jim už asi nevystačí
YOU ARE READING
Poezie ztracených duší
PoetryBásničky pro všechny ztracené duše, které jsem psala po osamělých pátečních nocích, na polorozpadlé lavičce pod tmavou oblohou plnou zářících hvězd, kdy mě moje úzkost, strach a osamělost nenechala jít spát. (Moje druhá básnická sbírka)
