Was it really a coincidence? [CZ]

1.

Když jsem se ráno vydala do své oblíbené kavárny v Monacu, v životě by mě nenapadlo, že bude tak plná. Nebylo tu žádné volné místo, a tak jsem čekala na svou objednávku u pultu. Jenže toho měli tolik, že mě to po chvíli přestalo bavit, a tak jsem si přisedla k záhadnému muži v kšiltovce. Přímo před ním přistálo espresso a Emily, což je slečna, která tady obsluhuje každý den, se na něj šíleně culila. Jen slepý by neviděl její rozzářená očka, i když se jí ani nedíval do tváře.

Přede mě postavila moje oblíbené ledové kafe, protože je zase letní období a tahle pochutina, je všude.

„Nechápu, jak to někdo může pít,“ podotkl skoro neslyšně

„Prosím?“ zaměřila jsem se na něj, ale on svůj pohled od telefonu nezvedl

„Nechápu, že vám ta studená věc chutná,“ uchechtl se a mnou projel pocit naštvanosti. Nejen, že shazuje moje nejoblíbenější letní pití, ale ani se mi nepodívá do obličeje!

„Nikdo vás nenutí, abyste to pil.“ odpověděla jsem ledabyle, i když uvnitř mě je nutkání poslat ho do míst, kam slunce nesvítí.

„Samozřejmě.“ vyřkl a zapřel se lokty o stůl. Odložil svůj telefon na bok a konečně mi věnoval pohled. „Dneska je opravdu ošklivé počasí, že?“ To myslí vážně? Nemám chuť se s nikým vybavovat a už vůbec se s cizím člověkem, brzo ráno a navíc o počasí..

„Hm,“ pohodila jsem rameny a on se zasmál

„Nevypadáte moc vesele...“

„Děkuju za upozornění.“ ušklíbla jsem se a on se na mě pořád jen díval. „Budu muset jít.. takže vám děkuji za příšerný pokec, doufám, že už se u stejného stolu příště nesetkáme“

„Fajn.. petite bulle,“ věnoval mi poslední úsměv, než jsem odešla. Ještě mi řekl "malá bublinko" pff... Vlastně sama nevím, proč jsem tam s ním vysedávala, protože jsem to kafe měla s sebou. Možná mě na něm něco zaujalo.. možná to byla ta kolínská, kterou tak nádherně voněl. Ještě pořád hladí mé čichové smysly. Když jsem znovu dorazila domů, zalezla jsem si pod deku a snažila se usnout. Jsem tak strašně unavená, protože jsem toho v noci moc nenaspala. Kromě toho, že jsem to stejně vzdala a projížděla jsem instagram, vydal můj telefon zvuk vyzvánění. Volá mi sestra.

„Zoe?“ ozvalo se

„Co potřebuješ?“ optala jsem se naprosto znuděně

„Přijde ten tvůj tajný fešák na moji svatbu?“ o kom to sakra mluví?

„Co? Nikoho nemám..“

„Mně nemusíš lhát.. četla jsem to snad všude na internetu!“

„Coro o čem to mluvíš?“ zadrhla jsem se. Co kde četla?

„Neznámá černovláska a Charles Leclerc, úspěšný jezdec Ferrari, spatřeni dnes společně v kavárně.“ vyjekla nadšeně

„Já- musím jít.“

„Pozdravuj toho krasavce! Těším se až ho všichni poznáme“ nemáte koho poznat. Nemám nikoho! Nikoho! „To mi připomíná, že už ti nemusím nikoho dohazovat. Z toho mám obrovskou radost a odpusť mi, že jsem vám možná kazila vaši vztahovou idilku“  co mám jako říct? Jo, díky moc, Coro!

„Ahoj,“ to bylo všechno, co jsem ji dokázala říct. Moje fotky lítají všude po internetu a to jsem si přisedla k naprosto cizímu člověku. Proč mě všichni hned považují za jeho přítelkyni? Teď snad ani nebudu moct vyjít ven bez toho, aby se na mě moji sousedi naštvaně nedívali. Vždycky jim můj ex neskutečně vadil, a proto doufám, že to takhle s Charlesem nebude. Možná je to tím, jak se na ně arogantně díval a nezdravil je. Myslel si o sobě dost jenom, protože vydělává hodně.. hodně z nich si o mě myslelo, že jsem zlatokopka, ale já se jen prostě vždycky špatně zamilovala. Teda.. měla jsem jen dv- jednoho. Jednoho přítele a jestli si lidé myslí, že chodit s boháčem je výhra, pěkně se pletou.