Was it really a coincidence? [CZ]

22.

Jsme na konci závodního víkendu a já se společně s Arthurem vydávám do stáje Ferrari po vydatné snídani. Hodně jsem se zdráhala a chtěla jsem jídlo vynechat, ale Arthur mi vyhrožoval tím, že to řekne Charlesovi a já mu už udělala problémů dost. Navíc k tomu všemu je sám o sobě nervózní, takže to, že jsem nedojedla včerejší oběd, vynechala večeři a odmítla snídani by mu dvakrát nepomohlo. Přesto, když se ode mě Arthur na chvíli odpojil, celé jídlo letělo do koše. Myslí si, že jsem to snědla. Co oči nevidí, to srdce nebolí.

Postavili jsme se vedle sebe a sluchátka si nasadili na uši. Startuje se za 2 minuty. Všichni už sedí na svých místech. Charles sebral pole position a Sebastian je hned za ním. Je jasné, že se mu bude tlačit celý závod na zadek.

„Jsi nervózní?“

„Trochu. Mám strach od té doby, co se stalo minule, víš..“

„Chápu.. taky mám strach.“ Přiznala jsem a usmála se. „Ale on to zvládne.“ Podpořila jsem nejen ho, ale také sama sebe. Charles je silný muž a vím, že je to frajer. A tak se vyjelo. Charles měl skvělý odpich, ale Seb mu předkem začal dorážet z boku. První zatáčka a Charles ho nechal za sebou. Zalapala jsem po dechu a sevřela ruce v pěsti. Drtila jsem svoje ruce, když jsem najednou ucítila cizí dlaň, jak drží tu mou.

„Jestli si chceš drtit ruku, tak radši rozdrť tu mou.“

„Děkuju.“ Špitla jsem a pokaždé, když Charlie zatáčku vybral trochu hůř, zmáčkla jsem Arthurovi ruku vší silou, kterou jsem měla. Jenže s ním, ním to ani nepohlo.

Bylo poslední kolo. Nechtěla jsem to vidět.

„Nechci to vidět!“ Vyhrkla jsem a zakryla si oči. Nemůžu to vidět.. Max Verstappen, který se dostal před Seba na Charlese neskutečně doráží, protože je to poslední kolo. Posledních pár zatáček. Najednou se celou stájí ozval neskutečný řev.

„Zoe! Otevři ty oči, dělej!“ Smál se nahlas a když jsem si oči odkryla, zastavilo se mi srdce.

„Panebože.“ To bylo všechno.. na víc slov jsem se nezmohla. Charles a Seb nadšeně skákali a jejich tým je všemožně plácal. Nadšeně jsem tleskala a nebyla jsem schopná zastavit své slzy štěstí. Arthur mě objal, vyzvedl do vzduchu a několikrát se se mnou zatočil dokola. Rychle mě táhl pod pódium. A když jsme dorazili, vůbec nic jsem neviděla, a tak mě i Hannu vyzvedlo pár mechaniků do vzduchu a posadili nás dvěma dalším chlapům za krk. To byl teprve výhled. Když Charles vyběhl na pódium tifosi si mohli vyřvat hlasivky. Už u Seba se ječelo o sto šest a já a Hanna jsme byly v naprosté rauši.

„Jsem na něj tak pyšná!“ Zakřičela jsem na Alessandra, který mě pevně držel na svých mohutných ramenech.

„Já taky, to mi věř, Zoe!“ Ozval se nazpět a já si s ním plácla. „Hazí kšiltovku, tak nám ji chytni!“

„Pokusím se!“ Uchechtla jsem se a Charlesova kšiltka mi přistála v rukách od nějakých mechaniků, kteří ji chytili. Měla na sobě nakreslené srdce a v něm napsáno "pro mon amour, s láskou tvůj Charlie.“ Poslala jsem jeho směrem pusu a on se rozesmál na celé kolo. Nasadila jsem si čepku na hlavu, i když mi trochu padala do obličeje. Nechala jsem si ji tak, jak si ji Charles nastavil na svou hlavu.

„Něco ti tam napsal, viď?“

„Jo..“ zrudla jsem ve tváři ještě víc než když se mi tak kšiltovka dostala do rukou. Dostali ceny a šlo se na šampaňské. Na tohle bych mohla koukat POŘÁD. Nejen na jeho upřímný úsměv, naprostou radost a potěšení, ale i na tu tekutinu, jak je od ní a od potu celý promočený. Jak mu kape z vlasů do obličeje, ale smích z tváře nemizí. Poklepala jsem na Alessandra, aby udělal to samé co já, a tak jsme oba dva ukazovali z prstů srdíčko přímo na Charlese a pak jsme s Hannou každá udělala půlku srdíčka a spojily jsme ho. Od Seba i Charlese nám byla srdce vrácena zpátky a my se nadšeně smály.