Was it really a coincidence? [CZ]

5.

Zase opět čekám na Charlese, ale tentokrát před parkem. Z dálky už ho vidím.. perfektně upravený, stylový outfit, zatímco já jsem tady v bílém triku a džínách. Neberte mě špatně.. já se normálně fintím a dávám si všemožný make-up, ale dnes mi není moc dobře a moc jsem toho nenaspala. Takže jsem prostě zakryla černé kruhy pod očima, dala si řasenku a lesk na rty. Jednoduché. Jindy bych vyrazila ven v šatech nebo v čemkoliv více elegantním, ale dnes na to nebyla nálada.

Nejen, že jsem příšerně unavená, ale taky se mi prostě nechce procházet po parku před bleskama foťáků. Hned jak dorazil až ke mně, tak mě chytl za pas a přiblížil se k mému uchu

„Nedívej se tam, ale po naší levé straně jsou foťáky, takže mi asi budeš muset dát pusu na přivítanou." Ani nečekal na mé potvrzení a přiložil své rty na ty moje. Rukou mi jemně zajel přes tvář, ucho až do vlasů

Nemůžu říct, že to bylo nepříjemné, ale nebylo to ani příjemné. Nešlo o to, jak se mě dotýkal.. nešlo o ten nádherný polibek. Šlo o to, že to bylo všechno jen pro paparazzi. Že nic z toho, co jsme spolu zažili nebo ještě zažijeme, nebude nikdy reálné.. je to jako příběh, který napsal autor, co miluje šílené zápletky.. co miluje škádlit čtenáře. Když se odtrhl, hluboce se mi zadíval do očí.

Jeho rty chutnali jako mentol. On voněl vanilkou a..a.. domovem.. něčím, co bych dřív nedokázala v nikom najít. A to bylo frustrující ještě 2× tolik. Chytl mou ruku do té své a rozešel se směrem nejbližší lavičky, která byla schovaná mezi stromy. Tenhle park je kouzelné místo.. kytičky tu dělají tu nejkrásnější atmosféru a vše je tu jako z pohádky. Dokonce i ten princ, kterého následuju..

„Doufám, že ti moc nevadilo, že jsem tě políbil.. promiň," řekl, když jsme se oba posadili a znovu navázali oční kontakt

„Ne, v pořádku.. chápu, že jsi to musel udělat"

„A můžu to udělat ještě jednou? Další foťáky," zasmál se a já jemně přikývla. Znovu přiložil rty na ty mé a mně se po tváři rozlila červeň. Sama jsem se odtrhla, protože si nemůžu dovolit poddat se něčemu, co ani není myšleno vážně. Co nikdy nebude reálné. Já a on nikdy nebudeme doopravdy spolu..

„Už dobrý?"

„Asi jo.." vydechl a jeho grimasa ve tváři se změnila na usměvavou. „Musím ti říct, o tom, co se včera stalo s Arthurem! Takže! Šel na rande a neuvěříš, co se stalo"

„Povídej," pobídla jsem ho a on znovu pokračoval, kde skončil

„Tak! Jak byl na tom rande, tak si tu holku přivedl k nám domů.. víš co, techtle mechtle a nakonec, když si mě ta holka všimla, jak sedím na gauči, tak se ke mně rozběhla a chtěla podpis. Arthur myslel, že mě zabije. A tak jsem tu holku poslal pryč, protože Arthurovi z toho bylo na nic." Na konci jeho hlas trochu poklesl, ale bylo to samozřejmé.

„Ježiši.. chudák"

„Že? Pak jsem se té holky ptal, jestli ji to jako není blbé a ona na to, že ho chtěla jen kvůli tomu, aby dostala mě. Ale já už přece svoji přítelkyni mám.. i když falešnou." začal se smát a já se k němu přidala. Když jsme oba opět utichli, uslyšela jsem šumění listí a to mě vylekalo. Z poza nich se ale nevynořil bubák.. byl to- Arthur?

„Zdravíčko, hrdličky!" S úsměvem na rtech si přisedl k nám a já se zmateně podívala na Charlese. Doufala jsem, že mi dá vysvětlení, ale ten se tím samým pohledem koukal na mě

„Čau, Arthure? Potřebuješ něco?" Optal se po dlouhém tichu jeho starší bratr.

„Nic. Jen jsem ti taky chtěl zkazit rande, jako jsi to ty předtím udělal mně." Vyhrkl na nás naprosto nepříjemně. Jeho tón mě štval a provokoval mě i jeho blažený výraz, když viděl, že se na něj Cha naštvaně kouká..