Was it really a coincidence? [CZ]

17

*o 2 týdny později*

Bolí mě po víkendu, kdy jsem Olivii musela dělat podržtašku celé tělo a stejně zase musím do práce a pak odpoledne za Charlesem na další pitomé rande. Nejradši bych ho s tím už poslala někam. Vídáme se třeba 1× týdně pokaždé, když se ozve, že potřebuje. Jinak mi teď moc nepsal. Ale nevyčítám mu to. Akorát mě to začíná utvrzovat v tom, že všichni boháči jsou stejní. Prachy, sex, alkohol..

„Dobré ráno, Emily! Jedno studené kafe!" S úsměvem jsem na ni vyhrkla svou objednávku a ona se uchechtla.

„Chodíš tu celou dobu, co tu pracuju a to už jsou 3 roky. Jako vážně mi budeš pořád připomínat, co si dáváš, i když si vždycky v létě dáváš to samé? Tvoje objednávky už znám nazpaměť."

„Máš pravdu, promiň. Je tu Charles?" Em ukázala na stůl za mnou a já se vděčně usmála. Nadšeně jsem si k němu přisedla. „Nazdar, cizinče. Co tu tak sám?"

„Čekal jsem na tebe. Jak se má ma bulle?"

„Oh, takže ty mě od teď stalkuješ?"

„Musím s tebou o něčem hodně důležitém mluvit."

„Fajn, povídej."

„Jde o náš falešný vztah.. už je to u konce. Nebudu tě nadále potřebovat. Můžeš si dát pohov a zase si užívat svůj introvertní život."

„Co?" Vyřkla jsem a zmateně se dívala do jeho očí.. snažila jsem se najít nějaké vodítko. Něco, co by mě utvrdilo v tom, že to není pravda.

„Dělám si srandu. Ještě dlouhou dobu se mě nezbavíš. Máš nějaký plán, co bys chtěla dělat odpoledne?"

„Co tvoje jachta? Koupačka ve vodě, opalování, odpočinek?"

„Výborný nápad! A platí další Grand Prix? Pojedeš na něj?"

„Můžu si to promyslet? Víš, jak to dopadlo minule.. mám strach tam jet.."

„Vím. Do ničeho tě nenutím, ale rád bych tě tam měl po svém boku."

„Rozmyslím se a dám ti vědět. Možná už odpoledne, možná až příští týden." zvedla jsem se a vydala se i se svým kafe pryč. Nenapadlo mě, že za mnou Charles poběží, ale když mě chytl za zápěstí, ihned jsem věděla, že mě po zbytek dne nejspíš bude otravovat blbostma.

CHARLES

„Jdeš pěšky?" Fakt skvělá otázka, Charlesi. Jsi vážně pašák.. vždyť ona vždycky chodí pěšky, pako jedno..

„Co? Chceš mě svést?"

„Svadím tě pořád.. jinak, dneska jsem tu po svých." Dneska jsem tu po svých, aby nám cesta k tvému bytu trvala delší dobu. Abych se s tebou nemusel tak rychle rozloučit.

„Tak to ti gratuluju ke kardiu. Docela ho potřebuješ." Zasmála se a vyvlékla svou ruku z té mé. Nejradši bych ji popadl za pas a přitáhl si ji k sobě. Strašně rád bych ji teď políbil. Od té svatby jsem to neudělal ani jednou..

„Jediné kardio, které potřebuju o mě nemá zájem."

„To se docela divím. Kdyby o mě měl zájem Charles Leclerc, tak mu padnu okolo krku." Tak proč jsi to ještě neudělala!? Proč jsi ještě nepadla na kolena s prosbou, ať si tě vezmu. Ať jsi moje.. se slovy, že mě nechceš nikdy ztratit a navždy budeš po mém boku. Proč jsi mi ještě nepadla do náruče?

„Vážně? To zní jako slova typické zlatokopky." Snažil jsem se tvářit vážně, jenže smích při pohledu na její naštvaný obličej nešel zadržet. Rozesmál jsem se na celé kolo.