Definition Of Perfection *POZASTAVENO*

Chapter 2. | Drink up

„To je idiot," zachraptěl kudrnatý chlapec, který se už nyní v pohodlí svého domova rozvaloval na vcelku velké rudé sedačce. V rukou držel obrovskou misku popcornu, jejíž objem byste nepořídili ani v kině a dobře se bavil.

Zrakem skenoval každičký kousek jeho velkoplošné televize, na které se právě vyjímal snímek Dylana, který na hlavě stále hrdě nesl tykadla, jenž zůstala neponičená po jeho nárazu do telefonní budky. To samé se bohužel nedalo říct o jeho tříkolce, kterou nesl v rukou. Její barevné třásně měl až ve vlasech a Harry by přísahal, že viděl kousek růžového plastu i za ušima. Mohl jen hádat, jak se tam dostal.

„Včera, pozdě večer, byl údajně fanouškovský idol Dylan O'Brien spatřen, jak se vesele veze po dětské tříkolce domů. Nikdo neví, proč tomu tak bylo, ale kolemjdoucí vypovídali, že se jim nezdál opilý ani nějakými látky omámený." pronesla dramaticky reportérka jistých zpráv, na jejichž jméno si Harry nemohl zrovna vzpomenout.

Už se blížila šestá hodina večerní a mladík byl zklamaný, že se jeho vysílání dočkal až teď. Pohledem propaloval černovlasou slečnu v červených, krátce střižených šatech, která dál cosi říkala, ale on jí už nevěnoval pozornost.

S přihlouplým úsměvem hleděl na obrázek jeho spolupachatele a úhlavního nepřítele v jednom a velice se vyžíval v tom, jak se mu ho podařilo ztrapnit. Ze samého nadšení začal po obrazovce házet zbytek maštěné pochoutky, jakoby snad mohl dopadnout až na Dylanovu hlavu. Celá obrazovka už byla tak pokrytá solí a máslem, že se jen ztěžka dali vyčíst obrysy reportérky a ostatních zpráv.

Hlasitý Harryho smích se odrážel ode všech stěn snad pět minut, protože nějaký zřejmě velký fanda stihl dokonce natočit video, jak se Dylan s vozidlem řítí z kopce dolů a směřuje si to rovnou na signální červenou budku.

„Takový pako to je," plácl se triumfálně do kolena. „Nechápu, jakým způsobem dostal řidičák." začal jeho záchvat nanovo a v tuhle chvíli byl rád, že s nikým dům nesdílí. Takhle to pokračovala dál a dál, dokud miska popcornu nebyla prázdná a dokud si kudrnáč neuvědomil, že by mu mohl zavolat.

„Haló?" uslyšel hlas tmavovlasého chlapce na druhé straně telefonu, který se zdál značně vyvedený z míry, že mu někdo vůbec volá. „Kdo je tam?"

„Tady půjčovna kondomů," odvětil neutrálním hlasem dotyčný a pak dodal: „Vaši objednávku jsme dostali, ale obávám se, že tak malou velikost bohužel nevedeme." zhluboka se nadechl a pokračoval. „Zkuste si zajít k urologovi, třeba zjistíte něco nečekaného, například že jste holka, protože tohle ani není možný."

„Sklapni, já vím že jsi to ty, Harry," vyštěkl na něj příkře Dylan a mladík si byl jistý, že se právě mračil tím způsobem, jako tehdy v té kavárně.

„Tak proč jsi mi hned ze začátku neoslovil?" zeptal se podezíravě jmenovaný.

„Já nevím, dělají to všichni." odpověděl Dylan. „Existuje vůbec něco takového jako půjčovna kondomů?" zeptal se po chvíli ticha.

„Jasně, oni jsou totiž všichni prezentováni před celým světem jako idioti, kteří prostě nevidí, že je před nimi telefonní budka." uchechtl se Harry. „A k tvý předešlý otázce," odmlčel se, načež chlapec na druhé straně napjatě čekal na jeho odpověď. „Asi ne. To by znamenalo, že by ti ten kondom půjčili, a pak by ho po tobě chtěli zpátky. Dokážeš si to představit? Navíc, já bych se spíš bál, že by ti to tam nějaký machýrek propíchal."

„Hm, o tom by se dalo polemyzovat." zkonstatoval nakonec zamyšleně Dylan.

„Nehraj si na chytrýho, jo?" okřikl ho zelenooký, protože sám nevěděl, co to znamená, ale nechtěl to přiznat nahlas.

„Ty nevíš co to znamená, že ne?" zasmál se Dylan. „Tupče." obdařil ho další četnou nadávkou.

„To mi můžeš vysvětlit u Nicka," odbyde ho otráveně. „Za dvacet minut tam." oznámí mu a s jediným pípnutím skončí hovor.

Poté se odebere do svého pestrého šatníku, kde se doslova zaboří do vší té látky a vyplave až o deset minut později s černými uplými džíny, krémovou kostkovanou košilí obepínající jeho svalnaté tělo, kterou si zapne jen z poloviny a obvyklým kloboukem posazeným na hlavě.

Z barového stolku v kuchyni shrábne klíče od domu a od auta a svoji peněženku se všemi základními věcmi. Konečně opustí dům a za sebou zanechá jen hromádku špinavého oblečení a zamaštěnou televizi.

Však o to se postará domácí.

&&&

Kudrnatý chlapec seděl v rohu boxu jednoho z klubů a co chvíli sledoval svoje hodinky, aby kontroloval čas. Jeho přítel meškal, ale i přesto se rozhodl počkat s pitím dokud nedorazí.

„Už jsem si myslel, že nepřijdeš," přivítal Dylana s úsměvem, když se objevil ve dveřích.

„Zdrželi mě nějací reportéři, kteří chtěli vědět víc o mé projížďce," odpověděl s omluvným výrazem ve tváři, „Povedená akcička."

Poté zabral místo naproti, načež se mu na tváři objevil jeho jedinečný úsměv, který mohl být spatřen jedině ve chvílích, kdy byl nadmíru nadšený nebo šťastný.

„Dneska objednáváš ty," pokynul Harry k baru a opřel si znuděně hlavu o ruku. „Ale pohni si, začíná mi do té sedačky zarůstat zadek,"

Dylan se beze slov zvedl a s rychlými kroky zamířil k baru opodál. Opřel se o hladké dřevo a čekal, dokud se mu nedostane vybrané pozornosti obsluhy.

„Co to bude?" zeptal se ho barman, který zrovna v rukou utíral skleničku.
„Dejte mi asi dvacet malých skleniček a naplňte je všemi různými druhy alkoholu co tu máte," poukázal na poličku plnou flašek nad ním.

„Uhm," odkašlal si nervózně Evan, jehož jméno se Dylan dozvěděl pomocí jmenovky, kterou měl připnutou na černé zástěře, kterou tu měli všichni. „Je vám osmnáct?"

„To si ze mě děláte srandu?" vyhodil do vzduchu teatrálně ruce mladík. „Vypadám snad na to?!" zeptal se poněkud naštvaně. Nedokázal uvěřit, že ho stále může někdo považovat za teenagera.

„Vypadáte. Mohl byste mi prosím ukázat vaší občanku?*" otázal se ho znovu barman, který byl už dost netrpělivý. Nebylo mu v téhle situaci zrovna nejlíp.

„Občanku s sebou bohužel nemám," povzdechl si Dylan. „To si mě nemůžete třeba vygooglit, abyste zjistil můj věk?!" znovu vykřikl, až na to, že tentokrát chytil pozornost Harryho, který se mezitím přesunul hned vedle něj.

„To je v pořádku," poplácal Dylana po rameni, „Objednávku beru na sebe." otočil se na Evana, který tentokrát neváhal a odebral se pro ty sklinky. Přeci jen, Harry vypadal o něco dospěleji.

Po chvíli všechno donesl na obrovském tácku, načež se zahanbeně omluvil, že nevěděl že tu jde o tak známého Dylana O'Briena, ale to už ho oba chlapci neposlouchali. Ihned se s tácem rozutekli ke svému boxu, který mezitím naštěstí nikdo nestihl zabrat a na stůl vyskládali do kruhu všechny nápoje.

Harry se naposledy sehnul pro prázdnou flašku od piva, která ležela na zemi a přivolali všechny kolem, aby si k nim přisedli. Dneska tu bylo jen pár nezkrotitelných teenagerů a možná pár starších lidí, kteří si prostě jen přišli užít dnešní večer. Nevadilo jim, že se na ně budou mačkat všechna ta zpocená těla. Dnes jim znovu šlo jen o jednu jedinou věc:

Co nejvíc zesměšnit toho druhého.

*občanka se v anglicky mluvících zemích podává až v osmnácti, kdy se taky může legálně pít