Definition Of Perfection *POZASTAVENO*

Chapter 10. | Stalker Talker

„Pozorujeme vlastní zaměstnavatele zpoza baru v nějakém zapadlém baru." skonstatoval Mark, přičemž neustále sledoval ručičky svých černých hodinek. „Klesli jsme hluboko, nemyslíš?" stočil pohled na svého parťáka Billa, který se taky krčil za stoličkou.

„Nemel a sleduj!" přikázal a pomalu se začal plížit podél ostatních až na kraj. Barman se na ně díval zpoza stolu, přičemž se mračil. Byl to ten samý chlápek, co jim točil piva, a pomalu se začal obávat, jestli do toho něco nějakou nehchtěnou náhodou nepřipadlo, protože takové chování tu ještě za tu dobu co tu pracoval neviděl.

„Hledáte něco, pánové?" zeptal se jich zostra muž, který právě vešel dveřmi dovnitř. Bylo mu řečeno, že se tu nějací maniaci plazí po zemích, a že by měl co nejdřív zakročit, dokud to nebude mít vliv i na hosty.

„Vlastně jo, hledáme," zasmál se tiše Bill, načež mu naznačil, aby se k němu sehnul. Když tak udělal, tak pokračoval. „Pozorujeme tamty dva," kývnul hlavou na Harryho a Dylana, kteří právě postávali u stolů. „A dobře vám zaplatíme, pokud nám zítra řeknete, co si objednali, případně jestli si do toho něco nedali." na konci věty všetečně mrkl, jakoby měl snad chlápek hned vědět, oč se jedná.

„Nespouštějte je z dohledu." podal mu do ruky pár bankovek, jejichž obsah muže donutil šokovaně pootevřít ústa. Rychle je však zavřel a se vší úctou bankovky vrátil.

„Hele, jestli si myslíte, že jsem nějaký tajný agent z FBI, tak se šeredně mýlíte! Já vám tady šaška dělat nebudu, prosím urychleně opusťte klub." přikázal silným hlasem, aniž by z nich spouštěl pohled.

„A to právě ne!" naštval se Billy a začal se po ochrance šmátrat, jenže on jednal rychle, chytil oba za límec košile a už je táhl ven. Byl dost silný, aby je dotáhl až před vstupní dveře, kde je odhodil dopředu a dveře zase za nimi pevně zabouchl.

„Ty imbecile, proč jsi aspoň na chvíli nedržel tu tvoji prořízlou hubu zavřenou!" okřikl ho Mark, když se konečně dostali na nohy.

Billa to zřejmě šokovalo, protože se mírně zapotácel dozadu. Akorát nevěděl, jestli to bylo vlivem alkoholu nebo toho, že Mark zásadně nikdy nezvyšoval hlas a už vůbec nemluvil sprostě.

Věnoval mu vykulený pohled, kdy uznale pokýval hlavou. I když ho měl rád a nikdy si to pořádně nepřipouštěl, tak si o něm doteď myslel, že v životě neslyšel sprosté slovo anebo ještě hůř, že ani neví, co to znamená.

„Hmm, dobrý," poplácal ho po rameni, načež nečekaně škytl tak, jak se dá vidět jen u velmi opilého člověka.

„Prosím tě," ruku si ihned ze sebe sundal, „Ty seš vždycky vedle už jen z jednoho piva. To není možný." zaskuhral Mark, jakoby si jen tak do prázdna stěžoval, že ho právě schytal na starost v takovémhle stavu.

&&&

„Přemýšlel jsem," nadhodil Harry, když už popíjeli nekolikátý drink, načež jeho slova byla následovaná přiopilým chichotáním.

„No, woooow, wow, pozor brachu, Harry Styles přemýšlí!" zahulákal Dylan až se mu pletl jazyk a skoro sekundu na to spadl z barové židle, která byla na jeho chuť moc vysoká.

Harry nezůstával pozadu a ihned ho následoval. I když to vlastně udělal schválně. V tomhle stavu mu to bylo jedno.

„Taky si na to nemůžu celkem zvyknout," zasmál se hlasitě. „Ale přišel jsem na to, že pokud je tohle naposledy, co jsme spolu takhle ve společnosti, tak bysme měli udělat něco pořádnýho."