Definition Of Perfection *POZASTAVENO*

Chapter 12. | Same Old Shit

Oba dva chlapci tu už seděli přes dvě hodiny a trpělivě vyčkávali na opětovný návrat Marka, Billa nebo aspoň někoho, kdo by jim danou situaci aspoň trochu víc osvětlil.

Dylan celou dobu zjišťoval něco o své budoucí 'přítelkyni', zatímco Harry takřka rozjímal nad tím co bude mít na večeři.

Chlapec unaveně zvedl pohled od obrazovky mobilu, kde měl otevřený google vyhledávač se jménem 'Kaya Scodelario'. Pozorně sledoval kudrnáče, jak pohledem hypnotizuje ledničku, ale přitom nevydává žádné známky života.

„Víš," začal lehce Dylan. „Možná by jsi taky mohl—" chtěl pokračovat v jeho poučování, ale Harry ho rychle a ošemetně zastavil.

„Tacos." řekl prostě. Tak nějak tím taky jednoduše zastavil možnou začínající konverzaci, které se on chtěl pokud možno vyhnout.

„Co prosím?" zvedne nechápavě obočí jeho přítel, který jeho daný signál nepostřehl.

„Dám si k večeři tacos." zopakoval, přičemž se na něj konečně podíval a slastně se usmál při pouhé zmínce o jednom z jeho oblíbených jídel.

„Jak můžeš zrovna teď přemýšlet o jídle?" vyhrkl Dylan znechuceně. „Teď, když máme na krku naši tolik žádanou odplatu za všechny věci co jsme kdy udělali."

Harry nejdřív nějak nereagoval. Pak zaklonil hlavu a hluboce se zasmál, až se mu začaly třást kudrliny na hlavě. Celou jeho hrudí procházelo divoké vibrování, které ne a ne ustat. Až po tom, co se uklidnil, se konečně rozhodl promluvit.

„Prosímtě, já mám jejich kázání hluboko u prdele." utlačil nastávající smích, přičemž si udržoval vážný výraz. „Nebo spíš... V prdeli." opravil se.

„Protože nemůžeš mít něco hluboko u prdele. Aby to mohlo být hluboko tak to musí být v prdeli." pokračoval v rozjímání, aniž by si všímal pohledů Dylana. Při každém slově 'prdel' kladl obzvlášť důraz na tón hlasu.

„Dobře, dobře." zastavil ho Dylan. „Přestaň prosím. Že jsem vůbec něco říkal." sedl si zpátky na pohovku a vrátil se k původnímu vyhledávání informací.

„Ne nemůžu přestat." postavil se Harry. „Tohle je směšné. Nemusím tu poslouchat slova nějakého dědka, který si myslí, že mi může rozkazovat. Já zaměstnávám jeho, ne naopak."

„Nemusím dělat vůbec nic pokud se mi nechce. Já jsem Harry Styles, známá hvězda showbyznysu a bývalý člen nejslavnější skupiny na světě One Direction. Já se mu můžu klidně vysrat na hlavu a on mi za to ještě poděkuje." dokončí svůj monolog a směr všech myšlenek vrátí opět k tacos.

„Ale to už přeháníš." pokárá ho jako vždy rozumný Dylan, který si za každých okolností zachovává chladnou hlavu.

„Vůbec ne. Až budu přehánět, tak to teprve poznáš." odpoví Harry, přičemž si založí ruce za hlavou a pohodlně přehodí pravou nohu přes tu levou. Oba dva chlapci jsou tak odlišní.

„Není nic špatného na tom, že se spolu bavíme. Dávat nám za to jakési tresty je pošetilost. Měl by se radši zamyslet, kdy mu začíná důchod. Už se nemůžu dočkat dne, až se ho konečně zbavím. Přísahám, že mi stojí každou chvíli za zády."

Najednou se domem rozline divoké vyzvánění domovního zvonku. Dylan vystrašeně nadskočí, až ze sedačky spadne pár červených károvaných polštářů.

„Jakobych to teď neříkal." otráveně si povzdechne Harry a zvedne se, aby mohl jít otevřít Billovi.

Jenže před dveřmi nestojí Bill, nýbrž známá modelka Cara a za ní jako ocas Kaya Scodelario - aneb Theresa. To vyjde na stejno, pomyslí si Harry, protože ví, že obzvlášť jemu bude dělat problémy ji oslovovat vlastním jménem.