Definition Of Perfection *POZASTAVENO*

Chapter 5. | Interview {Ready To Start} 1/2

Po dlouhé a velice důležité hodině v koupelně vylezl konečně kudrnáč zpátky na svět. Na sobě měl nyní jeho oblíbenou červenou košili s různými vzory, černé džíny a na hlavě samozřejmě jeho poznávací značku-nebo-li klobouk tmavé barvy. Outfit lehce doplnil slunečními brýlemi, o kterých se ještě ráno zdálo, že ani nebude řeč. Avšak počasí je nevyzpytatelné a chladný vítr se naráz změnil v neúprosné pálení slunce. Jakoby ho chtělo sežehnout na prach za to auto, jenž skončilo pod vodou, a které nyní odtahovka vezla do opravny.

Přes to všechno na tváři nesl úsměv, protože věděl, že se dneska znovu uvidí s Dylanem. A tentokrát na veřejném interview, kde může na plné obrátky vypustit svoje plány, jak jej zbavit šancí na výhru letošní ceny.

S mobilem a klíčemi v kapsách se vydal před dům, kde už čekala černá limuzína s Joshem za volantem, což byl vlastně dalo by se říct Harryho osobní řidič. Přišlo mu to občas celkem smutné, protože stejně tak se jmenoval i bubeník jeho slavné skupiny, do které před rokem patřil. Chybělo mu to, ale poté, co Zayn odešel už věděl, že nic nebude tak jako dřív. Postupně odcházeli všichni, až zůstal jenom on. No, a bylo by přece jen trochu trapné vystupovat na koncertech s větou "Ahoj, já jsem One Direction!". Zaprvé, by to se vším všudy moc smyslu nedávalo a za druhé, táhnout tak těžké břemeno sám, to už mohl jít rovnou na sólovou kariéru. Za to, že ho všichni zbylí členové opustili v těch nejhorších časech, je nenávidí. Není si jistý, jestli jim vůbec bude někdy schopný odpustit.

Ale dneska, dneska se rozhodl nebohého Joshe neobviňovat kvůli jeho jménu. Dnešek si chtěl naplno užít.

„Výtám vás, pane Stylesi." vystoupil z auta Josh, aby mohl Harrymu otevřít dveře.

„Kolikrát ti mám říkat, abys mě nazýval Batmanem?" připomenul mu otráveně.

„Hm, zvláštní, minule jste mi přikázal, ať vám říkám Velkovezíre." řekl Josh s širokým úsměvem, načež za ním zavřel dveře a vrátil se opět na své místo řidiče.

„Máš snad něco proti Batmanovi?" zeptal se ho s náznakem výhružky v hlase Harry. Hned po jeho slovech se auto rozjelo vstříc přeplněným vozovkám.

„Ne, jen-" chtěl něco říct řidič, ale byl velice brzo zastaven.

„Hele, jestli jsi čekal, že ti nabídnu, abys mi říkal jen jménem, tak jsi měl dělat osobního řidiče Dylanovi." vstyčil do vzduchu ukazováček a pohodlně se posadil, nebo spíš zabořil do velice pohodlné kožené sedačky, přičemž si dal nohu přes nohu.

„Dylan. O něm jsem toho od Billa hodně slyšel. Proč byl vlastně na vás ráno tak naštvaný?" položil mu otázku Josh, načež se na něj podíval skrz zrcátko, které měl nad sebou.

„To není tvoje starost. Navíc, pokud vím, tak tě za hrabání v mém osobním životě tě neplatím." odsekl Harry a pohled přemístil na rozmazaný výhled za oknem.

„Ano, pane." řekl poslušně šofér.

„Kolikrát-" začal Harry, ale moc daleko se nedostal, protože ho přerušil Josh.

„Teda, ano, Batmane." opravil se.

„Skvělé, a teď mi řekni, jak uboze si vede Louis, Liam, Zayn a Niall."

&&&

Když auto konečně po patnácti minutách jízdy zastavilo před místem, kde se mělo konat to slavné interview, nemohl Harry znovu zabránit úsměvu. Ten nezmizel, i když se prodíral fanoušky, kteří chtěli podpis nebo společnou fotku. Jelikož spěchal, tak jich stihl jen pár, ale i přesto věděl, že udělal něco, co se Billymu znovu nebude líbit. Nesnášel nedochvilnost.

„Tady jste. Rychle, za chvíli to začíná." doslova ho shrábl personál u dveří, do kterých vstoupil. Hned při vstupu si všiml obrovské místnosti, kde byli na posuvných věšácích různé oblečení, kdyby se daná celebrita nějak katastrofálně oblékla. U Harryho to však nehrozilo. Dále tu byli obrovská zrcadla, před kterými stály tunové krabice pudru a makeupu na přípravu hostů. Jinak nebyla místnost ničím zajímavá.

Jak už bylo řečeno, Harryho okamžitě vhodili do židle, kde ho začalo hned několik lidí pudrovat a všemožně uprovavovat k dokonalosti. A to si Harry myslel, že líp už ani vypadat nemůže. Připadal si strašně. Jako nějaká porcelánová panenka, na kterou všichni sahají.

Na obličeji mu trůnil nespokojený úšklebek, který ale okamžitě zmizel, když otočil hlavu a zjistil, kdo sedí na židli vedle něj.

„Ale, ale, co ty tady?" zeptal se hravě.

„Mám tu s tebou interview, to si ani tohle nepamatuješ?" odpověděl Dylan, který ani hlavu otočit nemohl, protože mu to personál, který ho upravoval nedovoloval. Stejně jako Harrymu, se mu tohle nanejvýš nelíbilo. Připadalo mu to zbytečné.

„Pamatuju. Já jsem si jenom myslel, že potom, cos tu tabletu tak bezmyšlenkovitě spolkl, tak tu nebudeš." zasmál se drze.

Dylan si jen odfrkl, a přemístil pohled do zrcadla před něj. Neměl nervy na to, aby mu nějak odpověděl. Bude mít dost prostoru při interview. Nerad totiž vzpomínal na ten krutý čas, který strávil nad záchodovou mísou. Nepříjemně se otřásl, když si to znovu vybavil a radši se podíval na lidi kolem něj. Ti na něm pořád cosi tvořili a jeho pohledu si nevšimli. Vlastně působili jako roboti, naprogramování na jednu určitou činnost.

Po pár minutách byli konečně připravení nastoupit na scénu. Oba dva už čekali u dveří, kde měli každou chvíli slyšet jejich jména. Ani jeden z nich nebyl nervózní. Brali to spíš jako společně trávený čas, až na to, že tam s nimi bude ještě jeden člověk, dav diváků a jejich pohyby budou všelijak monitorovány.

„Prosím přivítejte Harryho Stylese!" vykřikl člověk, jenž pořádal to interview. Nějaké jméno určitě měl, možná byl i známý, ale Harry nepovažoval za podstatné to jméno znát.

Poupravil si lem košile a když se chtěl rukou natáhnout pro klobouk, tak ke svému zklamání bohužel zjistil, že tam není. Ti lidi trvali na tom, že ho mít nemůže. Vešel tedy bez něj. Davem, který seděl u pódia, se rozneslo nadšené tleskání a všelijaký vřískot. Harry si toho nevšímal a sedl si na barevnou sedačku, přesně naproti té, kde bude sedět Dylan.

„A samozřejmě nám tu nesmí chybět ani Dylan O'Brien!" křikl ten muž znovu a celou místností se ozval snad ještě větší jásot, což Harryho trochu naštvalo, ale nedal na sobě nic znát.

Vešel i Dylan, který se usmíval od ucha k uchu a mával všude kolem sebe. Posadil se na svoji určenou sedačku, což měli už předem domluvené a pohled upřel na Harryho. Oba se na sebe dívali tak intenzivně a plně nenávisti, že je musel přerušit redaktor.

„Tak, já si myslím, že můžeme začít."