Definition Of Perfection *POZASTAVENO*

Chapter 9. | Last Chance

„Fanouškovský idol Harry Styles a Dylan O'Brien, byli včera přistiženi doslova nalepení na jedné z členky úplně jiného fanklubu, kterou shodili k zemi. Důvody jsou zatím neznámé, ale svědci, kteří danou akci viděli naživo potvrzují, že šlo o přepadení. Dívka odmítla dále vypovídat. Můžeme proto jen hádat, co se dělo v hlavách těchhle dvou adolescentů, kteří jsou zřejmě psychicky na úrovni vyvýjejícího se zárodku." četl nahlas Bill z dnešních novin. Seděl zrovna na sedačce znovu v Harryho apartmánu a tvářil se nanejvýš naštvaně. Celý rudnul a následně měnil barvu na fialovou a bílou. Harry už byl pomalu připravený volat sanitku.

„Dylane, můžeš mi k tomu něco říct?" otočil se na mladíka, který tu byl společně se svým manažerem Markem Barrentem taky. Nikdy to dotyčnému chlapci do očí neřekl, ale myslel si o něm, že je to psychicky zaostalý živočišný druh, se kterým se muselo jednat jako s dítětem. Byla rád, že může být Harryho manažerem.

„No, ehm," chtěl něco říct Dylan, ale nemohl ze sebe nic dostat.

„Co ty na to Harry, chtěl by ses k tomu taky nějak vyjádřit?" zeptal se prozměnu Mark, který byl o něco klidnější než Billy.

„Ne." kudrnáč sklopil pohled ke špičkám svých černých bot. Věděl, že v téhle situaci bude lepší mlčet. Nemá cenu nic zapírat. Totálně to spackali. Oba dva.

„V tom případě tohle budu muset započítat jako prohřešek, za který zaplatíte, hoši." pokýval hlavou Bill, jakoby vůbec nechápal, že se někdo tak starý může dopustit takových věcí. Harry měl vždycky pocit, že ho nechápal. Ale kdyby ho vyhodil, přišel by o muže, který k jeho sólové kariéře byl velice přínosný, a kterému taky, i přes všechny jejich hádky, dlužil spoustu věcí.

„To nemůžeš!" zahalekal Dylan, jenž se právě popuzeně postavil ze sedačky. „Byla to moje chyba, ne Harryho. Je nevinný."

„No dovol? A adopční papíry tím pádem podepisoval kdo? Pohádková víla?" zeptal se sarkasticky Harryho manažer, zatímco Mark jen nečinně přihlížel. Neměl potřebu nějak zasahovat do rozhovoru. Koneckonců, Bill měl pravdu. Navíc, tohle byl jejich společný problém. Pokud se něco stane, tak budou oba v průšvihu.

„No," střelil nejistým pohledem po Harrym, který se jen bezmocně díval na špinavě hnědý koberec, jako ztracené stěně. Než se mohl Bill znovu nadechnout a napálit do Dylana salvu nadávek a pouček, promluvil.

„Oba dva nemáte ani ponětí, co se stalo. Dylan za to nemůže. Já to podepsal a měl bych za to taky nést následky. Jeho jsme jen zavolal na pomoc. Kdybych-"

„A přesně proto, byste se už dál neměli vídat!" přerušil ho silným hlasem znovu Bill, když v jeho slovech našel tu správnou záminku.

„Takže vy se teď kamarádíčkujete?" podíval se na Harryho, když pokračoval, aniž by se nadechoval, což kudrnáče trochu vyvádělo z míry. „Neříkal jsi před dvěma dnama něco úplně jiného, Harry?"

„Uklidni se, Bille-" položil mu na rameno ruku Mark. Chlapci nevěděli jestli se z jeho činů, mají radovat nebo radši litovat svých hříchů. „Je pravda, že Dylan za to prakticky nemůže, ale-" chtěl pokračovat, ale Bill mu skočil do řeči. To byl holt on.

„Jo?" vytáhl před ně noviny, kde se vyjímala fotka dvou celebrit, jak se plazí po mladé dívčině. „Ale na fotce jsou oba, takže teď vážně nevím."

„Neskač mi prosím do řeči." Mark vzal ten kus papíru do vlastních rukou a sekundu nato, ho už trhal. Kusy listu padaly podél jeho nohou a Bill se na ně jen lítostivě díval, jakoby si z celého srdce přál, aby je zase mohl dát nějakým zázračným způsobem dohromady.

„Pravda je, že média viděla oba, takže žádná úniková cesta ani pro jednoho neexistuje. Měli by jste se k tomu postavit čelem. Jste přece muži. Takže tohle se počítá jako druhé překročení. Zbývá vám už jen jedno a radši vás varuju-nepokoušejte naši trpělivost." usoudil nakonec Mark. Bill se na něj nevěřícně podíval, jakoby až zas tak nesouhlasil, ale nic nenamítal.

Za pár minut už oba stáli u vstupních dveří a oblékali si své oblečení na věšácích, zpátky na sebe.

„Dvakrát za dva dny. Že se ti idioti nevyblbnou doma! Ale, ne, oni potřebují neustálý dohled jako u malých dětí, mají z toho snad-" zbytek už ani jeden neslyšel, protože už Mark radši zabouchnul dveře, aby nebyl Bill slyšet. Odešli.

„Chápeš to?" zeptal se po chvíli ticha Dylan.

„Ne," pokrčil sklesle rameny kudrnáč a zadíval se zpátky ze svých bot na něj. „Že já ho nevyhodil už na začátku. Vždyť já se o nic takového neptal! Proč nás prostě nemůžou nechat být?!" začal vyšilovat Harold, který už znovu stál na nohou a rychlostí nadopované hyeny se sunul v kolečkách kolem obýváku.

„Oba dobře víme, že to dělají pro naše dobro. Kde by jsme teď byli, kdyby se nás všude nezastávali?" zeptal se řečnicky černovlásek, ale vůbec nečekal, že si Harry odpoví.

„Třeba v baru." zamručel rozmrzele.

„Vlastně," rozzářily se mu oči radostí. „Proč tam právě nejsme? Nikdo nám nic zakazovat nemůže." místo koleček začal navazovat na celkem klikatou čáru, která vedla až do předsíně, kde si obouval nové boty.

„Ale co když se něco stane?" reagoval na to ihned Dylan.

„Co by se mělo stát?" věnoval mu znuděný pohled kudrnáč s kloboukem na hlavě, který si právě nasadil.

„Ty si to nepamatuješ? Mohl by to být nás třetí přestupek." připomněl mu.

„Ale houby. Ať už bude trest jakýkoliv, nemůže to být horší než strávit páteční večer doma sám s takovou kopkou hnoje, jako jsi ty." Harry se na něj zářivě usmál, čímž svým slovům dodával menší váhu, takže tím pádem nebyl Dylan ani trochu naštvaný. Místo toho ho následoval. Nejspíš měl pravdu. A navíc, pokud šel Harry, musel jít on. Nechtěl zůstávat pozadu.
&&&

„Jaký bude vlastně ten trest, až jim vyprachají všechny šance?" zeptal se Mark Billa, když momentálně seděli uprostřed jakéhosi baru, jejíž název si nikdo ani nepamatoval. Bill tu musel hnedka po odchodu jít, protože jinak by se mu už něco vážně stalo. Měl jich obou plné zuby.

„To ještě nevím." pokrčil rameny jmenovaný.

„No, ale měl bys. Myslím, že ho budeš už co nevidět potřebovat." upozornil ho Mark, jakoby to už sám nevěděl. Ten si jen povzdechl a znovu upil svého piva, které doteď jen pozoroval.
„Uvidím. Víš, že mám Harryho rád. I když to nedávám najevo, je pro mě jako vlastní syn." pousmál se takovým tím typickým smutným úsměvem. Pro tuhle práci se vždycky vybírali lidé, kteří neměli žádné pevné, nebo stále sociální vztahy. Takže žádné manželky, přítelkyně, snoubenky a ani děti. Musel si to na něčem vykompenzovat.

„Hele," sykl na něj Mark. Bill ihned zvedl pohled z rozpitého piva a podíval se něj. „Co tady dělají?"

Sledoval, kam mířil jeho pohled, až uviděl ty dva. Harryho a Dylana. Byly ve stejném klubu a oni o tom, ani nevěděli.

„Nevím, ale je to dobrá příležitost zjistit, proč to dělají a jak na tom vlastně jsou." přestal věnovat pozornost svému pití a místo toho se skrčil za bar. Naznačil Markovi, ať udělá to samé.

„Začíná akce - Stalking."