In Love With the Cofee Girl

24

Další ráno jsem se psychicky připravoval na moment, kdy ti to řeknu, Isabelle.

Zeptám se tě, jestli tě můžu někam pozvat. Jo, to přesně udělám.

Jenže tys dneska vstoupila do dveří naší kavárny s telefonem přitisknutým k uchu. Usmála ses na mě, a mávla směrem ke kelímkům, do kterých se většinou dává karamelové Frappuccino. Ale mobil jsi nepoložila.

"Jasně, Kim," přikyvovala jsi na slova kamarádky a nepřítomným pohledem jsi skenovala cosi za mým ramenem.

"Ne, to se neboj. Možná bych pro tebe mohla skočit..."

Bože můj, tvůj hlas je tak neskutečně nádherný... Mohl bych ho poslouchat hodiny a hodiny.

"Díky, díky," zašeptala jsi směrem ke mně, když jsem ti podával kelímek s tvým oblíbeným nápojem.

Dlaně se mi potily, a tak jsem doufal, že na kelímku nebudou žádné přebytečné vlhké stopy mých prstů. Stačilo už to, co jsem ti tam napsal. Nejodvážnějsi věc, co jsem kdy udělal.