Vypadala jsi smutně, jako kdybys mi nechtěla sdělit nějakou špatnou zprávu.
Jenže tys to udělala.
Přešlápla jsi z nohy na nohu a nervózně sis prohrábla vlasy. Já taky nebyl v klidu, abys věděla. Žmoulal jsem v ruce hadr na utírání nádobí, aby nebylo vidět, jak moc se mi třesou ruce.
"Hele, podívej se..." zažmouralas na cedulku připevněnou na mých prsou, abys zjistila, jak se jmenuju. Smutné, že si u mě objednáváš kávu každý den a nevíš moje jméno.
"Podívej se, Elliote," vydechla jsi a zahleděla se mi do očí. Ty tvoje byly hluboké, modrozelené, nádherné. Vedle mých šedých naprosto unikátní. Vím, že bych se měl spíš soustředit na to, co říkáš, ale... Tvoje oči jsou... Ty nejkrásnější, co jsem kdy viděl.
"Pokud... Pokud to vnímáš jako rande..."
Sklopil jsem hlavu, aby neviděla, že jsem celý rudý. Věnoval jsem pozornost hadru, který jsem pořád žmoulal v ruce. Záviděl jsem jí. Že se kdykoliv může schovat za vlasy. Já za svoje krátké kudrnaté nikoliv.
"Tak ne, promiň. Nemůžu. Já..."
Prosím, už nepokračuj, pomyslel jsem si, zabíjíš mě.
"Já mám kluka, Elliote."
Z plic mi unikal vzduch a nevracel se zpátky. Moje rty se nehodlaly přitisknout k sobě. Bylo to, jako kdyby mi explodovalo srdce. Jako kdybys mě bodla a nechala vykrvácet. Přesně tak to bolelo, Isabelle. Přesně tak
ČTEŠ
In Love With the Cofee Girl
Teen FictionV Richmondu, stát Virginie, žije přes 204 214 obyvatel. Na rohu N Robinson Street a Stuart Ave je malá Starbucks kavárna, ve které jako barista pracuje Elliot Washington. Každé ráno přesně v 10:05 se dveře kavárny otevřou a dovnitř vstoupí Isabelle...
