In Love With the Cofee Girl

56

Zvedl jsem se. Nedokázal jsem být s tebou v jedné místnosti. Nebyl jsem na tebe naštvaný. Byl jsem naštvaný na sebe. A tak jsem vystřelil že svého místa a kvapně prošel těsně kolem tebe. Tak těsně jsem v tvojí blízkosti ještě nebyl. Voníš po skořici. Jako Vánoce.

Jenže jsem si nevšiml toho chlápka, co stál za tebou. Mohlo mu být tak stejně jako mně, ale vypadal mnohem líp. Byl... Svalnatý. Měl rovné tmavé vlasy a ostře řezaný obličej. Jistě, ideál mužské krásy.

Normálně bych si ho nikdy nevšiml, kdyby mě nepopadl za předloktí a neotočil k sobě.

"Takhle se chodí kolem dámy?!" zahřměl na mě. A ty ses otočila.

Nevím, jestli to bylo kvůli tomu, jak blízko jsem kolem tebe prošel, nebo kvůli němu, ale to není podstatné. Nejprve jsi vypadala překvapeně. Pak zděšeně. Pak jsi položila ruku tomu frajerovi na paži a lehce sis zkousla ret.

"Nech ho být, Jamie." Tvůj hlas byl tak jemný, tvůj tón tak prosebný, že bych ti nikdy nedokázal odolat, kdybys na mě takhle promluvila. Jenže on to zřejmě dokáže. A ty nemluvíš na mě.

"Pusť mě," vyprskl jsem a zacloumal rukou. Jeho stisk ale nepovolil, naopak zesílíl, spolu se strachem ve tvé tváři.

Všechny oči v kavárně byly upřené na nás. Přes mučivé ticho bylo slyšet jen jeho zrychlený dech.

"Elliote!" Samin zděšený výkřik ticho proťal, následovaný jejími kroky. Ucítil jsem její ruku na svém rameni. Ale ani ta mě nedokázala uklidnit.

"Pusť mě, nebo přísahám-"

"Přísaháš co," odfrkl si chlápek, který se zřejmě jmenuje Jamie. "Taková nudle mi nemůže ublížit."

Chvíli těkal očima mezi mnou, Sam a Jacksonem, který přibehl hned za ní.

"Omluv se jí." Frajer kývl hlavou k tobě. Ty jsi ale tu svou sklopila a věnovala jsi pohled svým botám. Hleděl jsem na tebe, nemohl jsem se dívat na něj. Jen ty jsi mě uklidňovala, tvoje přítomnost mírnila můj hněv, i když jsi to neměla v plánu.

"Tak mě pust," zavrčel jsem směrem k Jamiemu. Nepovolil.

Moje nenávist k němu ještě vzrostla, když jsem si i přes nával vzteku uvědomil, kdo to vlastně je. Že on je ta osoba, kvůli které se tohle všechno stalo.

"Elliote," šeptla hořečnatě Sam, "prosím, udělej to. Nechci, aby se něco stalo."

"Poslechni svoji holku," prohlásil povýšenecky Jamie a zvedl hlavu.

"Nejsem jeho holka," odsekla Sam podrážděně. "Jsem jeho-"

"Omluv se jí!" přerušil ji netrpělivě.

"Jamie," oslovila jsi ho jemně, "to není nutný, nic se nestalo."

"Nikdo s tebou nebude zacházet jako s kusem hadru, Sabe" zavrčel, ale konečně mě pustil. Protřepal jsem si ruku a promnul odkrvené místo, za které mě tvůj frajer hodnou chvíli držel.

Nesnášel jsem ho čím dál tím víc. Choval se jako namyšlenej idiot.

"No tak bude něco?" zavrčel. Protočil jsem panenky, ale i přesto, že moje omluva byla vynucená, chtěl jsem, aby to vypadalo upřímně. Otočil jsem se na tebe. Tys svůj pohled upírala kamsi na zem,

"Omlouvám se, Isabelle."

A tys zareagovala. Při vyslovení tvého jména jsi zvedla oči a věnovala jsi mi ten nejkrásnější úsměv, jaký jsem kdy viděl.