In Love With the Cofee Girl

67

"Tak a dost," bouchla Sam zaťatou pěstí do stolu tak silně, až převrhla sklenici s tmavou tekutinou. Sledoval jsem ze svého místa na gauči, jak řídké kapičky stékají po noze stolu. Jenže ona to nevnímala. Zírala na mě se zamračeným výrazem ve tváři, pramen rovných, blonďatých vlasů jí padal do obličeje.
"Já se stěhuju zpátky k našim," vydechla podstatně tišeji.
Její rozhodnutí mě okamžitě zvedlo do sedu. "Cože?!"
"Už nemůžu," vydechla a promnula si obličej. Zvedla se od stolu a začala pomalu chodit po obýváku sem a tam. "Vařím, žehlím, peru, platím nájem a všechno, ještě i pracuju - a ty tu jen ležíš na gauči kvůli tomu, že tě nechce nějaká kačena."
"Isabelle není žádná kačena," ohradil jsem se.
"Tak fajn," vydechla Sam nabroušeně, "vůbec nechápeš, co ti chci říct."
"Sammy," fňukl jsem, "nemůžeš mě opustit. Vždyť jsme byli vždycky spolu. Už od narození. Vždy spolu. Pamatuješ?"
Nejdřív se zdálo, že jí zasáhlo nějaké uvědomění, ale pak se její obočí opět stáhlo. "Když jedno kolo u motorky nefunguje, musí se vyměnit," promluvila nakonec opatrně.
"Nemůžeš se odstěhovat."
"Elliote-"
"Sam!"
Moje sestra se zastavila a bezradně rozhodila rukama. "Já nevím, co mám s tebou dělat, Ele."
Bylo na ní vidět, že se snaží zadržet slzy. Hlas jí nepříjemně přeskakoval.

Zvedl jsem se z gauče a rozviklaným krokem došel až k ní. Objal jsem ji a přitiskl si ji k sobě.

"Moje malá Sammy," šeptal jsem jí do vlasů a jemně hladil po zádech.

Sam vzlykla. "Jsem starší o tři minuty."

"Pšš," umlčel jsem ji, ale nezabránil jsem svým rtům vytvořit úsměv.

"Najdeš si práci?" zeptala se mně s jasnou nadějí v hlase.

"Najdu," ubezpečil jsem ji tiše. "Už na to nebudeš sama."