In Love With the Cofee Girl

90

Myslel jsem si, že se mi rozveselit tě nepovedlo, protože jsi do kavárny vstoupila stejně smutně, se sklopenou hlavou, jako posledních pár týdnů.

Nevěnovala jsi mi ani jeden pohled, jen ses postavila před pult a položila jsi na něj své dlaně. Pochopil jsem tě, a začal jsem ti připravovat kávu.

Jenže když jsem ti ji položil na stůl, udělala jsi tu nejkrásnější věc, kterou jsem od tebe zatím zažil.

Rychle jsi mi vzala ruku, abych nestihl ucuknout, a jemně jsi mi ji stiskla. Tohle nebyly konečky prstů. Tohle byla celá dlaň. Tvoje dlaň. Srdce, jakoby se mi splašilo a snažilo se mi vyskočit z hrudi. Vsadil jsem se, že jsi to cítila, ten zběsilý tep.

"Děkuju, Elliote," šeptly tvoje rty. Byl jsem tak... Zmatený, tak očarovaný, tak nehybný, že jsem nedokázal nic jiného, než tupě zírat. Chtěl jsem ti toho říct tolik, ale... Nedokázal jsem ani vydechnout.

"Za všechno," dodala jsi a s mírným, ale stále smutným úsměvem, a pustila jsi mě.

Věř mi, Isabelle, že těch pár vteřin, mi v tu dobu připadala jako nekonečná, překrásná hodina.