In Love With the Cofee Girl

73

Byl jsem překvapený, když jsi vletěla do kavárny jako hurikán, o dvě hodiny později, než normálně. Skoro jsi vrazila do staršího pána, který si právě odnášel svůj nový termohrnek. Nevšímala sis to. Zastavila ses u mého pultu a opřela se rukama o stůl. Sledoval jsem, jak se dveře teprve teď pořádně zavřely.

"Potřebuju s tebou mluvit," vychrlila jsi na mě, že kdybych se na tebe nesoustředil, ani bych ti nerozuměl. Cítil jsem, jak se mi zvyšuje tep natolik, že ho cítím pulzující v uších. Srdce se mi snažilo vyskočit z hrudi, a to jen proto, že jsi na mě vybalila něco jiného, než svou objednávku.

Přesto jsem se snažil o kamennou tvář. Bránil jsem svým rtům, aby se vyzdvihly nahoru do hloupého úsměvu, který se objevuje téměř pokaždé, když promluvíš. A dneska to bylo ještě těžší.

"J-já pracuju," vykoktal jsem nakonec. Netrpělivě sis prohrábla vlasy a pohlédla na lidi za sebou, kteří si tě už nepříčetně prohlíželi. Pak jsi zase vrátila pohled mým směrem.

"Kdy končíš?" zeptala ses okamžitě.

"I-" zarazil jsem se hned po první slabice tvého jména. Rozechvěle jsem zavřel oči a opřel se zaťatými pěstmi do dřevěné desky, snažil jsem se nemyslet na to, že by stačilo jen natáhnout dlaň, abych se mohl dotknout tě tvojí.

"Isabelle, mluv prosím narovinu. Co potřebuješ?" Otevřel jsem oči a znovu se na tebe podíval. Bloudila jsi očima po zdech kavárny, světlé vlasy si pořád odhrabujíc z obličeje.

"To je na dýl," mávla jsi rukou nejistě.

"Vyřešte si to potom," štěkla netrpělivě starší paní za tebou a nabroušeně si založila ruce na hrudi.

"Elliote," vydechla jsi prosebně.

"Já teď nemůžu," odbyl jsem tě a i přesto, že mi to trhalo srdce, jsem se k tobě otočil zády.