Detektiv a zabiják

Prolog

tak nový příběh, do tohohle jsem měla za úkol přidat trochu romantiky (vyhecoval mě můj dementní kámoš) nad to nebude tak strašné jak se obávám. Jen tak v prologu toho moc není je takové seznámení.

Vyhrála, po všech těch letech byla volná, a stačilo k tomu "jen" smrt dva a třiceti jejích kolegů, opravdu je nelitovala a nikdy k tomu nedojde, ale i tak by byla radši, kdyby to skončilo jinak.Stačilo se stát nejlepším na světě a bylo to, byla svobodná a ve svém novém domově se jí líbilo. Tenhle dům si nevybrala náhodou, moc dobře věděla, že jí nebudou hledat tady. Ne, že by ji někdo měl právo hledat, výhra jí zajišťovala dost peněz na zbytek života a právo s tím vším seknout, ale pro případ, nějakého bývalého klienta, který bude chtít službičku ze staré známosti, se musela pojistit. Její nový soused je ta nejlepší pojistka, jakou si mohla přát, a celé jí to spadlo do klína neuvěřitelnou náhodou. Při své profesy sice na štěstěnu, tu mrchu vrtkavou, spoléhat nemohla, ale tohle, ta děvka prodejná prostě zařídit musela. Po tom všem může žít jako normální člověk, teda na její poměry normální, s tím kdo byla so o něčem jak normální život mohla nechat jenom zdát. Teď jí čekal jenom klid, ne, že by o měla nějak ráda, ale všechno je lepší než její profese. Seděla na posteli a kontrolovala všechno, co ve své ložnici měla a co jí asi chybělo, respektive přibývalo. No jo, hledat štěnice, nebo bomby jí bylo podobný. Zvyk je železná košile a jen tak se ho asi nezbaví. Zrak jí klouzal po útulné, bledě modře vymalované místnosti, u stěny naproti oknu stála celkem velká šatní skříň. Dost na její šaty a ještě do ní schovala nádobíčko z práce, teda ne všechno, starý dobrý magnum 44 (revolver) měla pořád v pouzdře, bezpečně schovaném vzadu za pasem kalhot, bez toho se cítila jako nahá. Vedle skříně byly dveře vedoucí do společného obýváku a naproti ním bylo okno do dvora, měla tu i svojí vlastní koupelnu, což bylo podstatně víc, než o měla v uplynulém životě. Paní Hudsonová jí přišla jako fakt milá paní, trošku jí překvapilo, že přímo před ní do pokoje propašovala dvě sady vrhacích nožů,:US M82A1 Barrett (odstřelovací puška) a katanu (japonský meč), a paní Hudonová si ničeho nevšimla. Kdyby tu byl druhý nájemník, byl by to opravdu problém, né-li přímo průser. Mít to tady všechno, bylo nebezpečné, ale zbavit se věcí, co jí protáhly tou parodií na život, prostě nemohla. Měla plán, jak splynout s davem, a tak nějak dožít, no ono se řekne dožít, ale když jí bylo pět a dvacet, to dožívání mohlo trvat pěkně dlouho. Už si našla práci, s kvalifikací co mohla do životopisu, našla místo v knihkupectví, knihy měla vždycky ráda, takže to bylo v pohodě. Prostě si bude hrát na normální průměrnou holku, co nikdy ničeho nedosáhla. Největší riziko teď ovšem představovala i její jedinou pojistku, její spolubydlící. Slavný Sherlock Holmes by mohl něco zavětřit, ale odhalení se nebála, konec konců byla oficiálně nejlepší na světě, měla na hraní opravdu talent, při své práci ho potřebovala. Největší zkouška příjde na začátku, pak přesvědčen, že na ní není nic zajímavého přestane se o ní zajímat a poleví v ostražitosti a bude klid. A hlavně, kdo by se molh s nejlepším detektivem na světě měřit, když ne nejlepší zabiják světa.

Ps.: Jsem vděčná z každý komentář