Detektiv a zabiják

Takže červená?

Její tvář začala nabírat barvu jejích vlasů a potom barvu jejího spodního prádla, byli si příliš blízko a jeho ruce pod jejím zadkem zrovna nepomáhaly, a když už byla v tom, tak ani noha přehozená přes jeho rameno. Vzduch mezi nimi ionizoval přímo hmatatelným napětím. Z nějakého neznámého popudu se oba k sobě začali přibližovat, až když byli jen pár milimetrů od sebe. Eve opravdu chtěla, aby se setkali, ale blízko nich se ozval šramot. Odskočili od sebe, jako by je zasáhl proud, načež odhlédli, aby zjistili, že na ně kouká Liz a na rtech mu/jí hraje laškovný úsměv. „Ach to mládí." Úsměv se rozšířil a prohloubil vrásky okolo úst a v koutcích očí. „ Vím, že tyto tituly jsou opravdu inspirativní, ale vždyť může každou chvíli někdo přijít. Až si příště budete chtít zadovádět, zkuste to u řecké filozofie, tam nikdo nepřijde jak je rok dlouhý." Na češ je Liz Opustil/a pochechtávajíc se pod začínající strniště kolem pusy. Sherlock spolu s Eve osaměli Eve byla stále červená jako paviání prdel a Sherlock bojoval s chutí jí popadnout, a radši se kousl do vnitřku tváře, aby jí k řecké filozofii opravdu nevzal. „ Takže, co tu děláte?" Ozvala se Eve. Změnit téma, to muselo pomoct za každou cenu, musela dostat tu červeň z tváří a to rychle. „Mám na vás pár otázek." Oznámil Sherlock. „Opravdu? Co byste ode mne potřeboval?" Snažila se působit bezelstně, věděla, že teď nesmí udělat chybu, v tomhle byly její instinkty vždy přesné a zrovna teď šílely. „Opravdu jste byla vychována Jimem Moriartym?" Eve bylo jakoby jí někdo vrazil, tohle bude chtít víc než tahle dětská hra. „ Ano, ale ne moc dlouho, asi tři roky, ale i ty byl většinu času někde v zahraničí." Hodila po něm pohled plný nevinnosti. Sherlocka to skoro zmátlo, ale tenhle pohled znal, měl se na pozoru, něco tu rozhodně nehrálo, ale z ní ty informace nedostane. Musí ji nějak zvyklat. Vzpomněl si na jednu věc, co jí rozhodně zvedne mandle, jednak jí rozhodí a vidět jí v rozpacích rozhodně stálo za to. „ Takže.... Červená?" Eve byla nejednou červená až na zadku takže její prádlo zcela slívalo s barvou jejího zadku. „Tys... tys je viděl?" Ptala se s nadějí v hlase, protože doufala, že její obliba v jasně červeném prádle bude jaksi jenom její tajemství. Sherlock měl co dělat aby se neusmál, jen přikývl. „Jestli někomu řekneš, jaký nosím spodní prádlo, tak tě zkopu do kuličky." Zasičela a nechala ho tam stát samotného. Sherlock rozhodně nehodlal to roztrubovat do světa, jednak by ho mohla přestat nosit, což rozhodně nechtěl, a druhak mu bůh ví proč vadilo, že by jejím roztomilém fetiši věděl i někdo další. Eve se ještě v životě tak moc nestyděla jako teď. Její obliba červeného krajkového, pramenila z její obliby červené obecně, ale ta barva se prostě tloukla s jejími vlasy, takže jí mohla nosit jen pod oblečením. To co jí jaksi vadilo víc byla skutečnost, že o jejím prádle věděl jistý detektiv.

c