Detektiv a zabiják

Banán, šlehačka a skříň

Eve toho měla za ten den dost, Liz se jí omluvil/a, že přišly knihy dřív, než měly, tahle dřina je zde pouze jednou za 2 měsíce. Nic to ale neměnilo na tom, že byla uondaná jako kotě, takže sebou hodila na gauč a v duchu si přislíbila nepohnout se do konce života. Výcvik jí byl úplně na nic, těžké činky, kilometry a kilometry, které naběhala, ani ty nejtěžší gymnastické cviky jí nepřipravily na dřinu, při skládání knih do polic a regálů, a aby toho nebylo dost, tak se Sherlock dozvěděl o barvě jejího spodního prádla, kdyby takovou barvu nemělo všechno, bylo by to vědomí trochu snesitelnější, ale naduhou stranu se zdálo, že byl jejími kalhotkami natolik konsternovaný, že si nevšiml nožů pečlivě zastrkaných v podvazkách a pistole v pouzdře u boku. Musela si sednout, kvůli sukni si musela magnum připnout k boku, nadýchaná sukně jí sic zakryla, ale do pánevní kosti tlačit nepřestala. Ozval se poněkud zapomenutý žaludek, který se domáhal, čehokoli, jelikož nedostal oběd. Musela se zvednout a její namožené svaly se pokoušely o vzpouru, nevyšla jim. V lednici byla pořád ta ruka, Sherlock tu nebyl, takže si nemusela hrát na cíťu a prostě jí šoupla trochu vedle. Lednice kromě oné ruky ukrývala jen vajíčkový salát, který se chystal na pouť po bytě, šlehačka, stará čína a banány. Smířila se, že bude večeře alá pornohvězda a vytáhla banán a šlehačku, opřela se o kuchyňskou linku, oloupala banán a na špičku nastříkala šlehačku, načež jí ukousla, se zbytkem postupovala obdobně, dokud se šlehačka nerozhodla vypovědět poslušnost a svezla se do Evina výstřihu.

Sherlock měl den na draka, co opustil knihkupectví tak se nudil. Pak svitla naděje kdy ho Lestrade zavolal, k neřešitelnému případu, vyřešil ho za 5 minut. A protože byla smůla opravdová svině, tak si ho zavolal Microft, že si chce promluvit s tou jeho spolubydlící. Takže musel domu a někam jí schovat. Stoupal po schodech, když uslyšel tlumenou ránu, podle zvuku to asi dopadla Eve na gauč, pak uslyšel, jak přechází po bytě a otevírá ledničku. Překročil schod, který vrže a vstoupil do bytu. Obývák byl prázdný, takže jedla v kuchyni, nyní neslyšel kroky od ledničky. Přešel tedy do kuchyně a dech se mu zarazil v plicích, Eve tam jedla banán se šlehačkou a právě lovila neposednou šlehačku z výstřihu. Ve slabinách mu zatepalo, tohle byl určitě nějaký druh trestu, tohle bylo na něj prostě moc. Několika ráznými kroky přešel k ní a vlepil jí polibek na rty, chytil její zápěstí a připoutal je k pultu. Přestal se věnovat jejím rtům a přesunul se ke krku a od něj až ke šlehačkou zdobenému výstřihu. Eve nejdřív šokem oněmněla, ale pak pod jeho dotekem tála, jeho prsty byly jí skoro drtily, tak to měla ráda, a jeho jazyk hladil kůži ve výstřihu a údolíčko mezi ňadry. Slastné pocity se začaly přenášet k podbřišku a jí nutili tiše vzdychat. Jednu ruku osvobodila a vpletla mu jí do vlasů, na češ ho jemným zataháním přiměla vrátit pro další polibek. Tohle by pokračovalo dál, kdyby se neozvaly dveře a hlas paní Hudsonové. „Microfte, o vás sem přivádí?" Sherlock viditelně zbledl. Věděl proč tu Microft je. „Musíme tě schovat." „Proč?" „Věř mi, nechceš se potkat s mým bratrem." Zatáhl jí k sobě a pak jí s buď-zticha-a-počkej-tady pohledem zavřel do skříně. Právě v čas aby vyšel z pokoje, když do bytu vešel Microft.

další kapitolka, snad se vám bude líbit, jak jste si ráčili všimnout, nemám moc zkušeností s tímhle žánrem a většinu, když něco napíšu je to buďto prohraná sázka, nebo jsem podlehla Slávošovu prošení, tak se předem omlouvám, za patrné nedostatky.