Detektiv a zabiják

Ráda vás poznávám pane Holmesi

Měla pravdu, za chvíli do místnosti vešel vysoký muž v dlouhém kabátě a šále okolo krku. Tmavě hnědé krátce zastřižené vlasy se mu kroutily kolem obličeje a zanechávali dojem neupravenosti, a světle modré oči byli protkané chladnou inteligencí, jakou už viděla u svého patrona, ale tady chyběla ta jiskra šílenství a sadizmu, která se u jejího patrona plně rozhořela v jejích dvaceti. Jen co je paní Hudsonová představila, Eve vyskočila a podala Sherlockovi ruku, chvíli váhal, ale pak jí přijmul. Přičemž na ní upíral podezřívavý pohled, měla předpokládat, že jí to neuvěří tak snadno, ale se ten pohled vytratil a zpustil. "Dvacet osm let, výška 163 cm. Dle držení prstů ruky kuřačka, často jste se připletla do rvaček, podle jizev, ztratila jste důvěru k lidem, proto máte ten revolver? Vidím typické obrysy pod vaší mikinou. Stěhovala jste se sem dnes ráno, než paní Hudsonová vytírá, typické šmouhy na vašich teniskách, ale podle inkoustu na vašich dlaních bych řekl, že děláte s právě vytisknutými novinami, ale ne v tiskárně, spíš bych řekl knihkupectví." Kdyby si Eve nedávala pozor. klesla by jí brada a s otevřenou pusou na něj koukala. Všechno bylo v pořádku, i když si všimnul zbraně, jinak vysledoval jen to, co se stalo její novou identitou. Vítězný úsměv zvlnil její rty "Ráda vás poznávám, pane Holmesi." Paní Hudsonová chvilku překvapeně zírala. "Obvykle se lidé po tomhle naštvou a odejdou." "Upřímně, pokud by neměl z pravdu ', asi bych taky naštvala, ale s tímhle nic neudělám." Eve vyslala přátelský úsměv paní Hudsonové. "Opravdu máte zbraň?" Eve děkovala bohu, satanovi, budhovi, strážnému andělovi, nebo co to vlastně nad ní drželo ochrannou ruku, protože tuhle zbraň měla legálně, a měla na ní povolení a zbrojní pas. "Ano, víte, u nás je dost nebezpečno a někdo jako já." Eve udělala rukou gesto, kterým obsáhla celou svojí, překvapivě drobnou postavu. "Jinou možnost nemá, jak uznáte. Já bych asi těžko, zvládla se ubránit jinak, než pistolí." Paní Hudsonová chápavě přikývla, Eve byla po prvé v životě ráda, že vypadá tak jak vypadá, dřív jí to spíž odrazovalo klienty, ale teď za to byla opravdu ráda a znova poděkovala tomu velkému nadpřirozenému něčemu, co jí chránilo. Byla dost štíhlá skoro hubená a malá, dřív se jí to hodilo, jen proto, že patron jí naučil, jak toho využít, uměla se svým tělem opravdu obdivuhodné věci.(poznámka autora: nemyslím tím vůbec nic perverzního, myslím tím něco, jako udělat salto, vykopnout někomu zuby, nebo provaz, atd..) I Sherlock musel uznat, že je příliš drobná aby něco proti, komukolimohla udělat, nebo na to alespoň vypadala. Na konec si Sherlock udělal, kafe do hrníčku s pandou v klobouku, a protože se mu nová spolubydlící začínala líbit, rozhodl se solidárně s ní přetrpět emocionální výlevy paní Hudsonové k ději "Divokých růží" a o tom jaká je Evangelina děsná mrcha, když ona si troufá dělat na Adama oči. Ale stejně po očku sledoval Eve, která přestala vnímat u čtvrté věty a opět jen automaticky přikyvovala a občas dodala něco ve smyslu, že něco takového si snad vymyslet už nemohli.