Šťastné konce

8. Přistižen při činu

Znovu si pročítal poslední popsané strany matčina deníku. Stále nemohl uvěřit těm slovům na papíře, přestože si teď vzpomínal na věci, které tam byly popisovány. Připadalo mu to spíš jako nějaké sci-fi, kde mu do hlavy vloží falešné vzpomínky a všude mu je připomínají, až uvěří, že je to pravda. Jenže on věděl, že tohle není film, kde hraje hlavní roli, ale obyčejný život, kde se jeho význam ztrácí mezi sedmi miliardami dalších. Přesto byl pro něj z těch sedmi miliard právě teď nejzajímavější ten jeho.

"Andrew, neviděl jsi...?" Jeho matka přiběhla do pokoje, ale zastavila se ve dveřích. "Můj deník!" vykřikla zděšeně a rozeběhla se k posteli, na které její syn seděl, aby mu zápisník vytrhla z ruky. Uklidnila se, až když měla svoje tajemství přitisknuté k hrudi. "Kolik sis toho přečetl?" zeptala se s obavami.

Ještě nedávno by Andrew sklopil pohled k zemi a řekl, že nic nečetl, ale vzpomínky ho změnily. "Dost na to, abych věděl, že jsi tátu podváděla," odsekl.

"Snažila jsem se tě chránit," ohradila se jeho matka.

"Sama víš, že to není pravda. Uteklas' kvůli sobě, ne mně. Tolik ti na mně nezáleželo. Proto ti taky trvalo tak dlouho, než sis všimla, co mi ten chlap dělá. Koukala jsi jen na svoje hrdinství."

"Nemohla jsem to vědět," bránila se dál. Věděla, že na jeho slovech je něco pravdy a ona udělala chybu, ale celé ty roky se mu to snažila vynahradit. Nebylo fér na ni teď vytahovat staré křivdy.

"A co Thomas? To ti to nepřišlo divné, že se tak chová?" připomněl jí svého kamaráda.

"Vždyť ten je teď bůhvíkde s matkou, určitě se má dobře," vyhýbala se pravdě, kterou znala, ovšem nevěděla, že její syn její masku zná.

"Takže ten kluk, co jsem se s ním dřív ve škole pral, a vy jste pak kvůli tomu museli vždy do školy, to nebyl ten Thomas?" mluvil nevinně, jakoby snad matce uvěřil každou odpověď na tuto otázku.

"Samozřejmě, že ne," ujistila ho matka.

"Tak proč je jeho otec ten chlap, který mě místo pohádky znásilňoval?" vykřikne na ni najednou. "Vážně si myslíte, že jsem tak blbej? Co jste z toho měli, když jste mi to neřekli? Dobrej pocit?"

"Andrew, snažili jsme se tě chránit," naléhala na něj matka.

"Tohle mi za to nestojí," ukončil to a ze stolu si vzal klíče a mobil. Ze země popadl ještě batoh a vydal se pryč. "Jdu spát k Thomasovi," oznámil stručně ve dveřích.

"Ty se s tím klukem bavíš?" zeptala se dost opovržlivě jeho matka.

"Samozřejmě. Není jako jeho otec."

Po té větě odešel a nechal svoji matku v pokoji samotnou a zmatenou s deníkem stále přitisknutým na hrudi. Cestou zavolal Thomasovi, že za chvíli dorazí, a po deseti minutách už lezl přes větev stromu do jeho pokoje. Thomas ho přivítal krátkou pusou jako vždy, ale hned na něj starostlivě pohlédl.

"Tak co se stalo?"

"Máma mě viděla, jak si čtu v jejím deníku." Hlasitě si povzdechl. "Pohádali jsme se."

_____

Thomas ležel na boku na své posteli a s očima otevřenýma dokořán se přes roh polštáře díval někam do tmy svého pokoje. Nevěděl, co má vnímat dřív – hlasitý tlukot svého srdce bušícího na jeho žebra, nebo tu spalující touhu někoho přes cokoliv ohnout a tvrdě ojet. Snažil se to potlačit – zhluboka dýchal a v rukou svíral prostěradlo, aby nevyrazil pryč a nezačal řádit – jenže mu to nepomáhalo, právě naopak. Touha ho pak ovládala ještě víc. Nechtěl nikomu ublížit, ale zároveň chtěl dosáhnout svého uvolnění, které mu mohl poskytnout jen jeho penis zaražený hluboko do něčí zadnice, ne ubohá ruka.