steal my girl || one direction

(8.)

Třinácté patro

BLAIR

"Blair, vstávej," budil mě dobře známej hlas.

Nespokojeně jsem zamručela a teprve po promnutí očí jsem se odhodlala je otevřít. Nade mnou se skláněl Harry.

"Co tady chceš?", zamračila jsem se, odstrčila ho ze svýho těla a dostala se do sedu.

"Včera jsi mi usla v náruči, ale to je vlastně jen malej detail," škodolibě se ušklíbl.

"Super," zamumlala jsem a prohrábla si mastný vlasy. "Doprdele."

"Jsi si jistá, že tam?"

"Ty jsi tak neskutečně -," nadechla jsem se, "odpornej."

"Jo," zasmál se, "a stejně mě máš ráda," dodal s úsměvem. Rozhodla jsem se to nekomentovat.

"Vždyť jsem to klukům zapomněla zrušit. Kruci, co mám teď dělat?", vylítla jsem z postele a zamířila k zrcadlu.

"To já nevím," pokrčil Harry rameny, "navrhuju se nasnídat a pak jim to nějak rozumně vysvětlit. Ale oba se tu pro tebe stavovali. Řekl jsem, že ti není dobře."

Opět jsem musela uznat, že Harryho návrh je asi kupodivu rozumnější než moje myšlenky. A to už je hodně divný. I když tím dával jasně najevo, že můj problém ho nějak netrápí. Nahlas jsem si povzdechla a pak jsem přikývla. Harry se usmál, jako bych mu teď kývla na žádost o ruku.

Včera jsem usla s oblečením na sobě, takže mi nedělalo starosti se převlékat. Napatlala jsem si pod oči korektor a nešikovně projela řasy nějakou náhodnou řasenkou. Vlasy jsem si stáhla do ležérního drdolu.

Hotová kráska. Byla sobota, vzhled mě dneska opravdu netrápil. Harry na mě sice trochu koukal jako na mrtvolu, ale to jsem neřešila. On taky nevypadal k světu. Pomačkaná košile, rozcuchané vlasy a tmavé kruhy pod očima. Já na tom byla ještě dobře.

"Můžeme jít," oznámila jsem Harrymu a do kapsy si vzala jen mobil.

Když mi Harry u dveří nabídl rámě, ironicky jsem se na něj podívala. Zamčela jsem za námi svůj pokoj a vykročila směrem ze schodů. Harry byl pár kroků za mnou. Nechtěla jsem vidět Niallovu a Louiho reakci. Začnou mě nenávidět? To už by byli tři.
Louis, Niall a Liam. Na toho mám stále neutrální názor, ale upřímně, moc se mi nezamlouvá a myslím, že já jemu taky ne. Alespoň v tomhle jsme se shodovali.

Jídelna byla poměrně zaplněná. To tu studenti vstávali tak brzy i o víkendu?
Hned v dálce u našeho místa jsem zahlédla Nialla. Už z dálky nebyl v pořádku.

"Harry," sykla jsem na něj.

Nechápavě se na mě podíval. "Zabije mě už jen jeho pohled," zamumlala jsem se sklopeným zrakem.

"Prosímtě, pojď," zaúpěl a vzal mě za ruku.

"Čaute, kluci," pozdravil Harry Nialla a Liama, který seděl vedle něj. Já zaujmula místo na židli Zayna.

Čekala jsem, až Niall spustí. Měl právo se zlobit. Vždyť já ho strašně moc zklamala. Přemýšlela jsem, jaké by to bylo pro mě. Měla bych zájem o kluka, poprvé v životě, a on by pak strávil noc na pokoji s moji nejlepší kamarádkou. Au.

Niall ani Liam na Harryho pozdrav neodpověděli. Aha, Harry se se mnou asi baví, tak taky patří mezi "špatnou" společnost.

"Nialle?", začla jsem. Odpovědí mi byl jen Liamův vražedný pohled.
Mlčky jsem usrkla z hrnku s čajem. Harry v dálce pozoroval nějakou blondýnu, Niall zíral do stolu s pevně zavřenými víčky a Liam mě probodával každičkou sekundou víc a víc. Tohle mě opravdu nebavilo. Vstala jsem od stolu.