steal my girl || one direction

(38.)

Blair

Uběhlo několik týdnů a byl skoro komec ledna. Na vánoce jsme nakonec všichni byli doma, Adele u Liama - nečekaně. Nějak mě to nemrzelo, na rodinu jsem se i docela těšila.

Od doby, co byla Adele zpátky, jsem v sobě dusila něco, co bylo i pro mě těžko rozpoznatelné. Asi mi chyběl Liam. Neuvědomovala jsem si následky jejího návratu. Byla tak neuvěřitelně hodná, milá a okouzlující, a já jsem si vedle ní připadala jako troska. Jako troska, kterou nikdo nemá rád. Všechno se najednou točilo jenom kolem ní.

Všichni se s ní chtěli bavit. Všichni chtěli, aby jim povyprávěla, co všechno zažila. Ale bylo to k ničemu. Nikomu neřekla ani slovo. Já ji sice našla, ale to nebylo tak těžké. Prostě jsem pátrala. Trvalo to sice měsíc, ale dokázala jsem to. Mrzelo mě, že Liam mi svým způsobem ani nepoděkoval. Nejen Liam, nikdo. Kdyby nebylo mě, Adele tu není. Nikdo si to neuvědomoval.

Jelikož byl leden, počasí venku bylo opravdu mrazivé. Veškeré dny jsem po škole trávila zavřená ve svém pokoji, na sobě jsem měla mikinu (Liamovu, mimochodem), a sledovala seriály. Na jednu stranu mi možná i vyhovovalo to, že se o mě nikdo nezajímal. K tomu jsem jedla kýbl jahodové zmrzliny od Louiho z obchodu. Když jsem si ji kupovala, díval se na mě s nadzvedlým obočím.

Přesně to se dělo i teď, kdyby někdo nezaklepal na dveře. Otráveně jsem stopla film,: "No?"

Klika cvakla a dovnitř vešel Harry. Ano, ten mi opravdu chyběl. Podle drbů ve škole se dal dohromady s Bonnie, o tom jsem ale nic nevěděla.

"Co chceš?", zamračila jsem se.

"Tebe," pověděl.

"To už je trapná hláška," namítla jsem a nakrčila obočí.

"Fajn," přikývl. "Zayn má dneska narozky. Večer mu chceme udělat takovou menší oslavu. U něj."

"Ještě nebyla ani ta Louiho a už plánujete Zayna?" Přišlo mi to nelogické.

Harry zavrtěl hlavou, "Nechápeš," namítl. "Louis to chce ve velkým. Zaynovi podle mě bude stačit něco symbolickýho."

"Aha," zamumlala jsem, "díky, že mi to oznamuješ tak brzo."

"My bychom ti to řekli dřív, ale to by ses nesměla chovat tak, jak se chováš," nadzvedl obočí.

"A to je jak?", zajímalo mě.

"Jak kráva," pousmál se, otočil se a odešel. Vyrazilo mi to dech. Harry neměl jediný důvod mě takhle nazvat. Vztek ve mně vřel tak, jako nikdy. Ale nadávky i pomluvy jsem se během několika dnů naučila dost slušně ignorovat.

-

Měla jsem příliš vysoké ego na to, abych si Zaynovu oslavu nechala ujít. Navíc jsem nechtěla působit jako naprostá ubožačka, která se dobrovolně odřízla od světa. Protože jsem ani nechtěla, aby to byla pravda. A Zayn? Ach Bože, já si naivně myslela, že se mu líbím.

Bylo mi celkem fuk, jak vypadám. Hodila jsem na sebe nějakou košili, džíny a přemohla jsem se na to, abych si dala korektor a řasenku. Vlasy jsem stáhla do rozcuchaného culíku. Nic jsem od dnešního večera neočekávala.

Už když jsem klepala na dveře Zaynova pokoje, jsem slyšela hlasitý smích Louiho a pomalou hudbu. V tu chvíli jsem si nebyla jistá, jestli tam vlastně chci. Měla jsem neskutečně otravný pocit, že k nim nepatřím.

"Páni," vydechl Zayn, když mi otevřel. Slušelo mu to. Měl na sobě něco podobného jako tehdy na večeři. "Netušil jsem, že přijdeš," zamumlal a od hlavy až k patě mě sjel pohledem.

"To ani já," řekla jsem bez špetky výrazu a vklouzla do místnosti. Byli tam všichni.
Na zemi seděl Niall, který se cpal máslovým popcornem, potom Louis na židli, držící v ruce svůj mobil, dále Nicol, sedící na červeném křesle, povídajíc si s Harrym a nečekaně, Adele s Liamem na posteli, jak se k sobě tisknou.

"Mimochodem," otočila jsem se na Zayna a snažila se ignorovat překvapené pohledy ostatních, "všechno nejlepší, Zayne," pokusila jsem se o úsměv.

Zayn lehce přikývl, "Děkuju. Sedni si, kam chceš."

Opatrně jsme se posadila na druhou volnou postel, nejspíš Niallovu. Zayn skončil vedle mě. Zábava tu nejspíš nechyběla. Všichni něco dělali. Já se momentálně "bavila" tím, že jsem pozorovala Adele s Liamem. Až mi přišlo ironické, že je zase tak dokonalá. Liam si pohrával s jejími dlouhými blonďatými vlasy a ona byla opřená o jeho hruď. I Harry se kupodivu bavil s Nicol. A to jsem si myslela, že kvůli Bonnie se na ní zase vykašle. Louis si pravděpodobně ani nevšiml, že jsem tady a Niall byl dost zaneprázdněn jídlem.

"Díky ještě jednou, že jsi tady," řekl Zayn vedle mě.

"Nepřišla bych, kdyby mi Harry neřekl," pokrčila jsem rameny.

"Já vím," kývl. "Dlouho jsem s tebou nemluvil. Občas tě jenom zahlídnul na chodbě. Ale snad od Vánoc jsi se mnou nepromluvila. Proč jsi s námi vůbec nebyla na novej rok?"

"Byla jsem ještě doma," vysvětlila jsem.

"Nebo ses nám vyhýbala."

"To ani ne," protestovala jsem. "Možná se s váma nemám o čem bavit."

Zayn nadzvedl obočí, "Vždyť to je blbost. S Liamem jste se od sebe celý čtyři měsíce ani nehli."

"A víš, od koho se nehne teď?", ironicky jsem se na Zayna podívala.

"Fajn," povzdechl si, "já to chápu. Ale ty nemáš důvod žárlit. Teda, respektivě máš, ale sama jsi vždycky věděla, jak moc Adele miluje. Takže se teď nemůžeš divit, že s ní chce být na každým kroku."

"Ty to nechápeš, nečekaně," zamumlala jsem. "On se mnou od tý doby mluvil jenom jednou. Prostě mě úplně odřízl."

Zayn nesouhlasně zavrtěl hlavou, "Tak to bych se hádal. Má tě rád. A jak to tak vidím, zazlíváš mu, že má přítelkyni."
Tak strašně nerada jsem si přiznávala, že má Zayn pravdu. "Mám s ním promluvit?", koukl na mě.

"Myslím, že to zvládnu," namítla jsem.

Adele mi nikdy nic neudělala. Spíš byla dokonalejší než já. A když jsem ji tam viděla, jak ošahává mého nejlepšího kamaráda, uvědomila jsem si, jak jsem byla šťastná, když tu nebyla.