steal my girl || one direction

(124.)

Adele

Zayn si ke mně přisedl na odpolední přednášce a objal mě jednou rukou kolem ramen.

"Ahoj," překvapeně jsem se na něj usmála. Už podle jeho výrazu a taky kvůli té puse na tvář, měl buď nezvykle dobrou náladu, nebo něco potřeboval.

"Co děláš odpoledne?", optal se se zájmem.

"To mi asi řekneš ty," ušklíbla jsem se na něj, "ale vzhledem k tomu, že je pátek, nebudeme rozhodně na pokoji koukat na filmy a cpát se připáleným popcornem."

"To rozhodně ne," tajemně se usmál, "vyrazíme ven."

"Dobře," spokojeně jsem přikývla a chytla ho za jednu ruku.

"S Blair," dodal.

Ironicky jsem povytáhla obočí, "To nemyslíš vážně, Zayne," mračila jsem se.
Čeho tím chtěl docílit? Nemělo cenu nás dvě dávat dohromady. Byla to nekonečná válka. A v poslední době se k ní až moc měl, což mi na jistotě zrovna moc nedodávalo.

"No ták," zaskuhral, "bude sranda. Dej jí šanci."

"Už jsem ti řekla, že jich měla až moc," odsekla jsem mu.

"Co špatnýho poslední týdny udělala?", povytáhl obočí a nepřestal na mě zírat.

Bohužel jsem nebyla schopná si nějakou špatnost vybavit, tak jsem jen horlivě zakroutila hlavou, "Jde i o to, co udělala předtím," zaargumentovala jsem.

"Prosím," zamumlal. No jistě, snažil se vypadat roztomile. Dobrý trik.

"Ne," povzdechla jsem si.

"Prosím," zopakoval a opřel se mi hlavou o rameno, "dost to pro mě znamená."

Znovu jsem vzdychla a koukla mu do očí. Jeho štěněcí pohledy byly ještě lepší, než Harryho. Uměl to. Ale Blair byla to poslední, co jsem v páteční odpoledne potřebovala.

"Zayne -," nadechovala jsem se. Než jsem ale stihla cokoliv říct, natáhl se ke mně a vtiskl mi nepřirozeně dlouhej polibek na rty. Vedle nás jsem zaslechla poznámky a chichotání tří holek z našeho ročníku, ale nenechala jsem se tím rozhodit. "Achjo," zamračila jsem se, když se ode mě odtáhl s vítězným úsměvem, "fajn," zasténala jsem, "ale nemysli si, že na mě tyhle tvoje triky budou fungovat vždycky."

"Samozřejmě," pokusil se o vážnej tón a konečně mě nechal na pokoji. Zavařila jsem to sama sobě.

———-

Bála jsem se toho, jak moc trapné to bude, a jak jsem později zjistila, naprostým právem. Zayn vzal mě a Blair na večeři do jakési luxusní restaurace. Když jsme vcházeli dovnitř, Blair se na Zayna nepřestávala uculovat.

Seděli jsme u stolu pro dva, ke kterému nám museli přisunout židli, protože jen málo idiotů chodí do luxusního romantického podniku ve třech.

"Kdybych to věděla, oblíkla bych se líp," podotkla jsem Zaynovým směrem, když jsme si objednali jídlo. Já s Blair jsme zůstali u salátu, protože alespoň já jsem těm cizím názvům jídla sotva rozuměla a bála jsem se, co by mi přinesli.

"Jo, taky bych vypadala jinak," přidala se Blair, ale akorát mě svojí poznámkou vytočila. Byla totiž dokonale upravená. Měla černý jednoduchý šaty po kolena, vyčesaný vlasy a bezchybnou práci na obličeji. Já si jen odkašlala a pohledem jsem sjela svoje džíny s volnou košilí.

"Jste krásný," okomentoval to Zayn. Neměl by říkat jenom mně, že jsem krásná?

"Tak, Blair," rychle jsem měnila téma, "co plánuješ na léto?", zeptala jsem se a usrkla si vína, co nám donesli hned při příchodu. Kvůli Zaynovi jsem se alespoň chtěla snažit komunikovat.