¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁰⁷ Prostě mi o sobě vyprávěj

motel číslo 666
časně toho rána

Jako první se probral Dean: unaveně zasténal a promnul si levý spánek, kterým narazil o hranu skříně. S bolestí se mu začaly vynořovat vzpomínky společně s tím, jak se rozhlížel kolem sebe po té spoušti. "Ta mrcha," zamumlal, ale když ji uviděl, jak se choulí na podlaze mezi střepy z okna, vztek z něj trochu vyprchal. "Sammy? Jsi naživu?"

Odpovědělo mu nespokojené zabručení. "Jo, blbče."

"Fajn, děvko," řekl Dean a vyškrábal se na vratké nohy. "Tak vstávej, vypadneme odtud než někoho kdo to slyšel napadne k tomu zavolat policii. Nejspíš sem brzy přijde úklidová služba. Ne, že bych jim to záviděl.

Sam se zvedl na loktech a zamžoural kolem sebe. "No páni."

"Jo," souhlasil jeho bratr užasle a promnul si krk, "vypadá to, že to její šalamounský kouzlo fakt fungovalo, co?" prohodil a zadíval se na mladého muže ležícího na posteli. "Dokonce i ten chápek to přežil!"

"A co ta holka?" Sam kývl směrem k jejímu bezvládnému tělu ležícímu na podlaze zcela bez hnutí, kromě slabého zvedání hrudníku.

Dean mimoděk pokrčil rameny. "Koho to zajímá? Mě ne."

"Deane," napomenul ho Sam kategoricky tónem staršího bratra, "prakticky nám zachránila život, takže bysme ji teď měli pomoct, ne? Nemůžeme ji tu jen tak nechat napospas policii, nebo démonům, který by se náhodou vrátili."

"Přestaň bejt samaritán, nebude s tebou spát."

"DEANE!"

Zvedl ruce na obranu. "Tak fajn, fajn! Chceš si hrát na zachránce příšerných holek s hrozným vkusem na filmy a pravděpodobně s nějakou zašitou knihou kouzel? Tak fajn, ale v Baby rozhodně nepojede... Prostě ne, Sammy."

dálnice 20, Texas
o půl hodiny poté

"Pitomec," zahučel Dean podrážděně a pootočil hlavou dozadu na zadní sedadlo, kde se rozvalovala dívka v bezvědomí: zrzavé vlasy se ji svezly do tváře a přes ramena měla přehozenou jeho bundu. "Jsem pitomec."

Pustil si rádio o trochu víc nahlas, když teď nemusel poslouchat Samovy podrážděné vzdechy, protože jeho mladší bratříček právě jel v dívčině Dodge Charger hned za Impalou a nejspíš se právě prohraboval její pop sbírkou CD.

"Jsem totální debil," dodal nakonec, když zastavil na křižovatce a znovu se na ni otočil, "a to tvojí vinou, aby bylo jasné, slečno Moorová."

"Elisa," zamumlala tak tiše, že ji sotva slyšel.

Dean se prudce otočil a natáhl se k ní, ale včas se zarazil, aby ji mimoděk neodhrnul vlasy z tváře. "Ty jsi naživu? To je škoda, dost jsi mi s tím zkazila plány: právě jsem hledal nějaký pole, kde bych tě pohřbil."

"Lovec, co pohřbívá a nespaluje?" zahučela a trochu pohnula nohou, aby si ji mohla pohodlněji natáhnout na sedačce. "Jak to, že jsi pořád naživu, ty pitomče?"

Tentokrát se úsměv nepokoušel zakrývat. "Díky bráchovi," uznal.

Elisa pevně stiskla víčka, ale nemohla si pomoct a s výdechem ji přes hřbet nosu přejela slza a vpila se ji do vlasů. "Jo," zašeptala vyčerpaně, "mít bráchu je super."

Dean se odmlčel, protože i když ji neviděl do tváře, něco v jejím hlase ho varovalo, že vstupuje na tenký led; jako obvykle se nenechal zatáhnout do pasti a raději změnil téma. "Takže," začal a pomalu se rozjel, když na semaforu zpozoroval zelenou, "všechny ty průkazy jsou falešný a ty se jmenuješ Elisa."

"Jo," přitakala a s výdechem zase usnula.

silnice u Mont Green
o dvě hodiny později

"Co s ní budeme dělat?" zeptal se Sam a strčil si mezi rty hranolku, zatímco kývl směrem k Elise, která apaticky seděla na sedadle spolujezdce v Impale a zírala do prázdna.

Dean pokrčil rameny a pohodlněji se uvelebil na kapotě Baby. "Asi má otřes mozku, skoro mi pozvracela potahy," zabručel s plnou pusou hamburgeru, "možná bysme ji měli vzít do nemocnice."

"Bereš to v klidu," namítl Sam nechápavě.

"Je to lovec," odtušil Dean a znovu si kousl, "má za sebou horší zranění než nějakou ránu do hlavy. Jako každej, kdo to chvíli dělá a navíc řekla něco o tom, že když se ji pokusíme dotáhout k doktorovi, uřízne nám naše hlavy."

Sam se skoro zadusil koktejlem, který sosal brčkem. Podrážděně se odtáhl, když ho Dean začal mlátit do zad a odkašlal si. "Myslel jsem spíš to, že se ti skoro pozvracela v autě. Já tam skoro nemůžu ani jíst, ale jakmile jde o pěknou holku, mohla by tam i umřít."

"Není pěkná," odsekl Dean se zamračením.

"Ne?" opáčil Sam s úsměvem a zadíval na ni. "Mě přijde jako tvůj typ, pokud se to tak dá počítat. Vždycky jsem si myslel, že ti stačí plný rty a prsa."

"Já vás slyším, kreténi!" ozvala se Elisa tichým hlasem.

"Neposlouchej a neusínej," napomenul ji Dean a zamračil se na ni, když k němu zvedla matně zelené oči, zakalené únavou, "a na nic nesahej," dodal pro jistotu, když se usmála a opřela se o sedačku.

"Takže do nemocnice?"

Dean dojedl zbytek burgeru a strčil Samovi odpadky do náruče. "Prostě pojedeme dál, kdyby nás pronásledovali nějaký démoni," řekl tónem nepřipouštějícím námitky, "a potom najdeme motel. Zítra, maximálně pozítří by už měla bejt v pohodě, náš dluh bude splacenej a budeme se moct rozejít každej svou cestou. Už teď se na to těším."

"Ještě se ti bude stýskat," namítla Elisa, když si vedle ní sedl a slabě se na něj ušklíbla. "Jsem dost zábavná, když zrovna nemám otřes mozku. Zato ty jsi jistě nesnesitelný pořád."

"To je pravda," přisadil si Sam, když ji zaslechl a vstal z kapoty, aby Dean mohl nastartovat. Pro jistotu rychle vyhodil obaly z rychlého občerstvení a sedl si do Elisina Dodge, aby ho jeho starší bratr nepřejel rovnou na odpočívadle.

"Prostě neusínej," zopakoval Dean poněkolikáté a vjel na dálnici.

"Za těch šest hodin od doby, kdy se to stalo, jsem prospala čtyři," namítla a zamrkala, aby udržela oči otevřené.

"Tak od teď," zabručel a přidal hlasitost rádia. "Něco mi vyprávěj."

Elisa se napřímila. "Tebe to snad zajímá?"

Dean se na silnici před sebou usmál a přidal plyn. "Zkus to."