¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁶³ A po nás ať přijde potopa

zbývá 284 cigaret
někde v Nebrasce

"Tak jo," zamumlal Sam a povystrčil špičku jazyka z koutku úst, "mám tu výpověď ženy v Texase, která tvrdí, že jejího souseda zabil sádrový trpaslík z jeho vlastní zahrady; ztráty dětí v Indianě, dvě za poslední měsíc... Nebo muž, co se střelil do hlavy v hotelovém pokoji. Dvakrát."

Tázavě se odmlčel, ale Dean dál upíral pohled před sebe a klouby rukou měl na prstech, kterými svíral volant, celé bílé a Elisa se dál na zadním sedadle dívala z okna.

"Co je nejblíž?" zamumlal nakonec Dean.

Sam shlédl do svazků novin na klíně. "Ty únosy dětí."

Elisa si opřela čelo o sklo okénka a vydechla, takže se její sražený dech vytvořil mlhavou skvrnu, do které prstem nakreslila pentagram. "Co to děláme?" vydechla skoro nesrozumitelně, ale dost nahlas, aby ji bratři na předním sedadle zaslechli.

"Pomáháme lidem," odpověděl nakonec Sam tiše.

"Brigit jsme nepomohli," odvětila odevzdaně. "Za deset měsíců budu v Pekle; každým dnem démoni vyhrávají, Lilith láme další a další pečetě a co děláme my? Jezdíme po Státech, spíme po motelech a snažíme se bránit apokalypse, která se blíží čím dál víc."

"Hele," zarazil ji Sam a zpola se na ni otočil. "Zachraňujeme lidi," zopakoval a pokusil se s ní navázat oční kontakt, "a tebe taky zachráníme."

"Do roka můžeme být mrtví všichni."

Tentokrát ji odpověděl Dean: "Jo, to můžeme," řekl tvrdě a sevřel volant ještě silněji, "ale než se to stane, zachráníme co nejvíc lidí a co nejvíc démonů pošleme tam dolů. Nevím jak vy, ale já hodlám jít do Pekla s plnou parádou."

posledních 281 cigaret
Sioux Falls, Jižní Dakota

Elisa vděčně přikývla, když před ni Bobby postavil orosenou lahev piva a odšroubovala víčko; přiťukla si s ním a mohutně si lokla.

"Myslel jsem, že pivo nepiješ," prohodil a odhrnul štosy papírů a map, aby si mohl sednout do křesla naproti pohovce, na které se rozvalovala v tureckém sedu. Zrzavé vlasy měla v mokrých pramenech pokroucené kolem obličeje a pod očima měla modravé kruhy.

"Je moc brzo na whisky," opáčila s úšklebkem a zadívala se podivně prázdnýma očima ven z okna na šedivý kus nebe, na který dohlédla.

Bobby ji úsměv neopětoval. "Zatímco jsi byla ve sprše, volal Dean."

"Hm," zabručela a upila piva. "Máš mi vyřídit pozdrav?"

"Chtěl vědět, jestli o tobě něco nevím," odvětil Bobby popravdě a promnul si vousy, "protože ses před dvěma dny beze slova uprostřed noci vypařila z motelovýho pokoje v Iowě a zmizela jsi spolu se všema svýma věcma."

"Nechala jsem vzkaz," zamumlala na obranu.

"Jsem v pořádku, nehledejte mě, není vzkaz," zavrčel Bobby a frustrovaně si posnul otrhanou kšiltovku na temeni hlavy. "Myslel jsem, že to je teď mezi tebou a Deanem v pohodě," řekl poněkud zoufale.

"Je to úžasný," odsekla Elisa s větší razancí než chtěla. "Prostě... Nebaví mě předstírat, že se nic neděje.  Snažím se přesvědčit sama sebe, že ten strach, který cítím, je normální, ale já se budím uprostřed noci! Mám záchvaty paniky; občas většinu noci ležím ve vaně v koupelně a počítám kachličky mezi zvracením."

Natáhl se k ní a poplácal ji po koleni. "Bude to v pohodě, holka."

"NE!" vyjekla a praštila pivem o stůl. "Není to v pohodě, Bobby! Ani nikdy nebude! Já umírám a jediný, co bych s tím mohla dělat, je to jen urychlit, nebo se snažit bránit a uvést vás tak do nebezpečí!"

Na okamžik oba ztichli a zírali na pivo, jak kape na podlahu.

"Musíme něco zkusit," zahučel nakonec a zvedl se z pohovky. "Zůstaň tu, jak dlouho chceš, ale zavolej Deanovi, aby se o tebe nebál. Sam ho přesvědčil, aby jeli dál do Indiany a vyřešili tam ty zmizení, ale hned potom přijdou sem."

"Fajn," zamumlala sklesle.

Chtěl odejít, ale potom se zarazil, sklonil se k ní nebezpečně blízko a donutil ji, aby se na něj podívala: "Zkusíme všechno, abysme tě zachránili před tvou blbostí, ty malá kačeno, protože jestli zemřeš přede mnou, zabiju tě."

zbývá 277 cigaret
odpočívadlo na 80

Po chvilce zaváhání na pult s novinami hodila ještě dvě tyčinky Mars a citrónové žvýkačky slibující svěžest v ústech.

Přitáhla si okraj kapuce mikiny hlouběji do obličeje, aby se mohla vydávat za místní filmovou celebritu závislou na čokoládových piškotech a strčila portugalské prodavačce do rukou pětidolarovku.

Rychle sesbírala nákup, aby prodavačku nenapadlo nabídnout jí zlevněné vonné stromečky do aut.

Elisa se chtěla se vydat zpátky do vypůjčeného Chevrolet Camara '69, ale potom koutkem oka zachytila drobnou televizi v rohu: nechala se zlákat teplem sálajícím z lidské společnosti a posadila se do koženého boxu k oprýskanému stolku.

Opatrně ucucávala lacinou kávu a dívala se oknem na setmělé parkoviště, kde se dva mladíci s kšiltovkami pokoušeli vloupat do jednoho z aut.

Za pultem se krčila opulentní žena, která si četla Pýcha a předsudek v esperantu a bezděky lžičkou míchala vystydlou kávu na podšálku s okousanou sušenkou. Vypadala, jako by se zcela zasekla v jednom okamžiku a očima klouzala po jednom řádku.

Kromě ní tu byla i mormonská rodina se zcela shodnými žlutými tričky s modrým nápisem I ♥ you, Jesus Christ! Otec si s pečlivě zastřiženými vousy prohlížel svou obloženou bagetu, zatímco jeho manželka plastovým nožem pižlala kus kuřecího plátku svého mladšího syna; starší syn se se skloněnou hlavou modlil.

Elisa se zamračila a rozhlédla se, koutkem oka zahlédla nástěnné hodiny s obrázkem tlustého kotěte s mašlí kolem krku.

Ukazovaly 20.21 a sekundová ručička těkala mezi 22. a 23. minutou.

"Promiňte!" zavolala na prodavačku, ale ta se dál věnovala stírání jednoho a toho samého kousku pultu cípem své kostkované zástěry. "Slyšíte mně? Haló? HEJ!"

Zdálo se, že ji nikdo neslyší, ani nevidí, natož že by ji někdo byl schopný a ochotný odpovědět: zaúpěla a vztekle rozrazila dveře ven z odpočívadla, aby odsud odjela a nechala to podivné odpočívadlo s barem za sebou.

Ale když byla na polovině cesty k místu, kde nechala své auto sotva před půl hodinou, nebylo tam. "No jistě," zabručela a vztekle kopla do stojanu na pneumatiky.

Otočila se kolem své osy, aby si na setmělém parkovišti sehnala jiné auto, ale najednou byly pryč všechny; teď už nebyla podrážděná, ale zmatená, protože stála na tmavém plácku u dálnice naprosto sama.

Po všem okolo ní se beze stopy slehla zem.