¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA²⁹ Lev ve slepé boční uličce

San Francisco, Kalifornie
toho dne odpoledne

"Takže?" Protáhl Sam a pohodlněji se uvelebil do gauče.

"Takže?" Zopakoval Dean a hodil mu do klína zmačkanou policejní složku s fotografiemi.

Sam protočil oči v sloup a pobaveně si povzdechl. "Kdy mi řekneš, co se včera stalo na tom večírku? A neříkej, že nic, protože tě mám přečtenýho jako slabikář," dodal, když se Dean nadechoval k odporu a hodil po něm složku, aniž by se na ni jen podíval.

"Měl bys zapracovat na svých přirovnáních," odsekl Dean a mrštil na něj spis zase zpátky, až se několik listů rozsypalo po podlaze, "jsou hrozný."

"Učil jsem se od tebe," odvětil Sam a nechal papíry být. "Takže?"

"Takže nic," zavrčel jeho bratr vztekle a celý se naježil, ale Samovi neunikl podivný záblesk v jeho očích a cuknutí koutku rtů.

"Tak fajn," pronesl Sam zlehka a otočil se ke svému notebooku, kde hledal informace o sfinze a předstíral, že na jeho hru přistoupil.

Dean se zvedl a aniž by se snažil zakrývat úlevu, přešel do kuchyňského koutku a vytáhl z ledničky nové pivo, nevěnujíc pozornost tomu nedopitému ležícímu na stole vedle prázdné krabice od pizzy, která se tam vzala bůhví jak.

"Zeptám se na to Elisy," řekl Sam po chvíli a usmál se, když za jeho zády Dean tlumeně zaklel, jak si na sebe vylil napěněné pivo.

"To neuděláš!"

"To si piš, že jo," opravil ho Sam nevzrušeně a upil svého piva, "hned jak se vrátí, vytáhnu z ní, co se mezi váma stalo a proč se na sebe skoro ani nepodíváte."

"Jsi jako ženská, Sammy," odsekl Dean a posadil se na pohovku. "Nic se mezi náma nestalo, prostě jsme šli na mejdan, vyslechli pár kreatur, popili pár drinků –"

"A je to tady," zašeptal Sam.

"– a potom jsme odešli na motel. Spokojenej?"

Sam si odkašlal, aby skryl úsměv. "Jasně, jsem z toho nadšenej. Takže se nemusím bát, že Elisa zase uteče, protože jste spolu spali a ani jeden z vás není schopnej mluvit o tom, co mezi váma vlastně je?"

Dean se zhluboka nadechl. "Drž hubu," odsekl nakonec.

"Jasně," přitakal Sam a naklonil se k notebooku, ale hned se zarazil. "Hele, něco jsem našel– A ne, nejsou to Elisiny nahý fotky."

"Ty už nepotřebuju," zamumlal Dean a ušklíbl se, když Sam protočil oči v sloup. "Tak co? Něco o tý potvoře z Velkýho jablka?"

"Je tu legenda z Řecka," vysvětlil Sam. "Správný výraz je Sfinx, je to mýtický tvor s tělem lva, které znázorňovalo sílu a s hlavou berana, nebo sokola. Ve starověkém Egyptě to bylo ztělesnění boha, nebo krále.

Ovšem," vyhrkl Sam a nadzvedl obočí, "ve starověkém Řecku, kam se ta legenda s spolu s ní i Sfinx dostala to byla obrovská nestvůra, která měla hlavu a hruď zpravidla obnažené ženy, lví tělo, hadí ocas a ptačí, nejčastěji bývá uváděno orlí křídla."

"To zní fakt melagomansky," prohlásil Dean učeně.

"Někdo tady četl slovník před spaním," uchechl se Sam.

Dean si odfrkl. "Něco o tom, jak ji zabít?"

Sam se vrátil k článku a prolistoval ho dolů. "Už se to podařilo. Řeckému hrdinovi Oidipovi, když ta obluda ohrožovala město Théby," přečetl a obrátil se ke svému bratrovi. "Prostě zodpověděl její hádanku," dodal.

"To zní jednoduše," namítl Dean, "bude v tom háček," zamumlal melancholicky a otočil se, když zaslechli rachot otevírajících se dveří.

"Zase sis zapoměla klíče?" Zavolal Sam nevzrušeně, sotva Elisa vytáhla paklíč ze zámku a skoro se svalila na podlahu v předsíni.

"Nenosím klíče," zavolala vesele, "teda– eh, já trénuju, jasný?"

"To se hodí," odvětil Dean a napil se piva.

o tři dny později

Elisa si povzdechla a přitáhla si bundu o něco blíž. "Tohle je blbost," zamumlala a přitiskla se blíže k popelnici plné hořících papírů.

"Prostě se dál tvař jako vagabund," zamumlal Dean a promnul si strniště na bradě, které ho nepříjemně svědilo. "Stejně nechápu, proč to musím dělat já a ne Sam," dodal trudomyslně.

"Protože to byl tvůj nápad," odsekla Elisa vztekle. Dean si nenápadně odkašlal a po očku se podíval kolem nich, ale nebyl tu nikdo, kdo by je mohl poslouchat. "Nepotřebuju, abys mě chránil, Deane," odvětila už klidnějším hlasem a sklopila oči.

"Jasně, že nepotřebuješ," zamumlal, "jsi přece velká holka."

Pousmál se, když se v záři ohně zaleskl její úsměv a ona k němu zvedla oči. "Jsi pitomec, Winchestere."

"Když to budeš říkat moc často, začnu si myslet, že to myslíš vážně," zabručel pobaveně a spokojeně se díval, jak se tiše zasmála, "a já vím, že si o mě ve skutečnosti myslíš, že jsem boží."

"Teď jsi to vystihl, vážně," vyhrkla Elisa mezi smíchem, ale ihned se utišila a zpozorněla. "Slyšel jsi to?"

Dean se zamračil a sáhl po zbrani. "Potulná kočka?"

Ušklíbla se a vytáhla revolver. "Pěkná velká kočka," zašeptala a otočila se do tmy uličky. "Půjdu to prozkoumat," dodala a než ji Dean stačil zastavit, vyběhla pryč.

"Do hajzlu! Už zase?" vyštěkl tlumeně a během ji následoval, ale nějakým způsobem za ohybem našel jen dvě schoulené postavy u kontajneru.

Elisa se o několik minut později zastavila v temné slepé uličce, kterou nepoznávala: pod jejíma nohama se válely zbytky shnilé zeleniny a rozmočené papírové krabice plné tmavých šatů a nějakých tašek.

Špičkou boty do něčeho kopla, tak se sklonila a sáhla po tom.

Byla to lidská stehenní kost.

"Krmiště," zamumlala a pomalu vstala, pevně držící nabitý revolver v rukou. S výdechem se otočila za sebe, když zaslechla výhružné vrčení.

Zpola se otočila a oči se ji hrůzou rozšířily.

O několik ulic dál Dean znovu zaklel, když se akorát oklikou dostal na místo, kde Elisu ztratil a nechápavě se rozhlédl kolem sebe, s rukou na polovině cesty k mobilu, aby zavolal Samovi, když zaslechl děsuplný výkřik.

Skoro zněl nelidsky, ale on v něm slyšel jasné: "DEANE!"

"ELISO!" Vykřikl do tmy a bezhlavě vyběhl směrem, kde ji tušil. "ELIS!" Zakřičel znovu, zatímco se proplétal mezi prázdnými krabicemi; v jednu chvíli o jednu z nich zakopl a natáhl se jak široký tak dlouhý na chladnou zem a revolver se mu přitom vyrazil z rukou.

Očima sledoval jeho dráhu, když s kovovým cinknutím zarazil do nějaké podivné sochy stojící uprostřed uličky.

Ovšem ta socha se na něj s vrčením otočila.

Dean zíral do jasných očí stříbrného lva, jehož srst v tmě zářila jako měsíc. "Do prdele," vydechl pomalu a sáhl po noži na stehně, ale když se na něj lev otočil zcela a vycenil jasně bílé zuby, do tlamy ho cinkla prázdná plechovka.

"POJĎ, TY STVŮRO!" vykřikla Elisa a hodila po něm kost.

Lev rozzuřeně zařval, až Deanovi zarezonoval jeho řev v uších a začalo mu v nich nepříjemně pískat, ale odvrátil se od Deana a otočil se na Elisu, uvězněnou v pasti slepé uličky.