¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁴⁰ Zlatá brána krále Mínose

Sebastien zvedl dlaně vzhůru, jako by stál v nějakém náboženském rozjímání a koutkem oka se na zaujatou Elisu podíval.

"Takže měl celou tu dobu pravdu?" užasla a klekla si do prachu, aby se na jeho kresbu zadívala pečlivěji. "Jak to mohl vědět? Víš, jako– Chceš říct, že Dante Alighieri opravdu prošel Peklem, Očistcem a Rájem?"

"Osobně ne," upřesnil Sebastien. "Ve skutečnosti se dostal do Pekla jeden mladík, potkal zde Vergillia, který ho tudy provedl a dostal ho zpět na Zem, kde svůj příběh vypověděl Dantemu a on ho zpracoval do Božské komedie.

Je tu několik drobností, které jsou jinak, protože Peklo se za těch sedm set let změnilo s tím, jak se měnily poměry na Zemi.

Například první kruh je prázdný, protože Nebe přijalo filozofy a učence, jejichž jediným hříchem bylo, že za svého života nepoznali Boha a narodili se před příchodem jeho syna."

Sebastien zvedl ruku, jak na prstech namátkou vypočítával: "Aristoteles, Platón, Alexander Veliký, Homér, Vergilius... Ti všichni, se kterými se tu ten mladík setkal, už jsou teď v Edenu a málo jich tu zůstalo."

Elisa se ušklíbla. "Konkurence?"

"Ano," připustil vážně bez špetky humoru, "Peklo se nerado vzdalo takových významných lidí, i když tu po staletí žili tak říkajíc jen pro sebe."

"Tohle je na hlavu," zamumlala a vrátila se k jeho mapě.

Sebastien pro jistotu celou svou přednášku zopakoval: "Peklo, jak existuje, je vlastně obdobou řecké hory Olymp, akorát obrácené do středu Země."

"Zemědrap," přispěchala Elisa.

"Vytvořil ho Lucifer, když byl svým bratrem Michaelem shozen z Nebe –"

"Nebyl to náhodou Bůh?"

"– na rozkaz jejich otce," dodal Sebastien, nevzrušený jejím neustálým vyrušováním. Poklepal prstem na vrchol obráceného trojúhelníku. "Tohle je poslední kruh, Luciferova klec. My," broukl a prstem vystoupal na základnu trojúhelníku, "jsme tady.

Peklo je vlastně trychtýř, který se spirálovitě točí po jednotlivých podlažích až dolů; čím níže budeme a čím víc se budeme vzdalovat od Nebe a Boha, tím to bude horší, protože tam budou větší a větší hříšníci."

"To zní vážně super," zamumlala a zhoupla se na patách. "Takže tohle je první kruh, správně? Musíme projít ještě osmi dalšíma a potom se dostaneme do Očistce."

"Alespoň takový je plán," odtušil Sebastien.

"Miluju plány," řekla Elisa s úšklebkem. "Nikdy mi nevyjdou."

"Obávám se, že nám nezbývá nic jiného než doufat v úspěch naší výpravy do středu Země," prohlásil Sebastien s kamennou tváří, zatímco se Elisa za jeho zády pobaveně zasmála.

"Tak do toho, objeviteli!" zahlaholila vesele a hravě ho pleskla dlaní na rameno, ale on se na ni vážně podíval.

"Do druhého kruhu se dostaneme, když projdeme branou. Z prvního kruhu pouť se v druhý sklání," zarecitoval Sebastien ponurým hlasem, "jenž duším chystá více utrpení / na menším místě trudů víc a lkání."

Elisa si povzdechla. "Proč se mi to nelíbí?"

"Král Mínos," konstatoval Sebastien jednoduše.

"Mínos? Ten král s těma oslíma –"

"To bych před ním raději neříkal," zasáhl ihned a nervózně se ohlédl přes rameno. "Je dost háklivý na to, když mu někdo připomíná tu nešťastnou událost s bohem Apollónem; smálo se mu tehdy celé Středozemí a za všechny ty roky v Pekle nepobral moc smyslu pro humor."

"Co tady vlastně dělá?"

"Je to soudce," vysvětlil Sebastien zachmuřeně. "Rozhoduje o tom, co si která duše zaslouží a do kterého kruhu by měla jít."

"Zaměstnanec roku, hm?" broukla Elisa. "Žádná jiná cesta není, co?"

Když Sebastien přitakal, bez váhání vykročila vpřed: v hloubi své zkažené duše se obávala, že kdyby nevyrazila ihned, ten matný záchvěv odvahy by ji opustil a nechal by ji samotnou v temné nicotě Pekla.

Je jen jedna cesta a to kupředu.

Brána byly ve skutečnosti obrovské dveře celé ze zlata, s hrůzostrašnými výjevy zachycenými v tak kýčovitých pozách, až se z toho Elise točila hlava.

Hrůza a krása dohromady.

Až potom si všimla malé postavy stojící u paty; král Mínós by pro ni byl docela zklamáním, kdyby ho potkala na Zemi, nebo za jiných příležitostí: byl to asi padesátiletý mužík s jedním ramenem zvednutým výš než to druhé, oblečený do bílé tuniky s pláštěm a opaskem s dýkou.

"Elisa Day!" zvolal, jakmile ji uviděl a usmál se, až odhalil špičaté zuby; tmavýma očima neustále těkal sem a tam a spokojeně si mnul kostnaté prsty.

"Takže soud?"

"Tak jednoduché to není, Eliso Day," vyhrkl Mínos a rozhodil rukama. "Máme tu opravdu široké spektrum trestů a kruhů, do kterých bys mohla přijít. Je spousta hříchů, které jsi spáchala; kterým jsi přihlížela; kterým jsi nezabránila."

"No," začala Elisa pomalu, "kradla jsem sušenky... Rozbila jsem kolo Jane Humbertový a svedla to na svou kamarádku."

"Takže krádež a lhaní," pronesl úlisným hlasem Mínós. "Pokračuj."

"Hm, muchlovala jsem se s Jackem Gerrisonem na zadní sedačce Dodge, i když na ples pozval Fionu?"

"Jaký je tvoje delicto maximo, Eliso Day?"

"Nebyla jsem moc dobrá dcera pro svého otce," uznala s pokrčením ramen, ale uvnitř ní to vřelo, "ani sestra pro mého bratra. To je můj největší hřích? Že jsem nebyla taková, jakou ze mě otec chtěl?"

"Tvůj největší hřích je něco jiného," zasyčel král Mínós a sladce se na ni usmál; Elise se jeho výraz absolutně nelíbil, ale nepotřebovala koutkem oka vidět Sebastienův napjatý výraz, aby věděla, že zrovna na něj by si neměla vyskakovat.

A jako obvykle udělala přesný opak.

"Takže ty jsi jako– hm, ďábelský svatý Petr? Vrátný pekel?"

"Pozor na jazyk," zavrčel Mínós podrážděně, ale na Elisin vkus trochu moc znudeně: "Znám tvoje vtipy a tvoje hříchy.

Těžko říct, co je horší," dodal si pro sebe nerudně.

"Tak fajn," vyhrkla zuřivě a zaťala ruce v pěst, "tak mě pošli až dolů, odsuď mě, svrhni mě do nejhlubšího kruhu! JEN DO TOHO!"

K jejímu překvapení se rozesmál, ale ihned jak přestal, tak Elise došlo, že se ve skutečnosti nesmál vůbec. "To bych opravdu chtěl, vážně,"zamumlal a zatvářil se blaženě, když si to představil, "ale mám své rozkazy," dodal a zase se ušklíbl.

"Rozkazy?" zopakovala Elisa přihlouple, ale Mínós si ji dál nevšímal a položil dlaň na zlaté dveře, jako by je chtěl jednou rukou otevřít. "Jaké rozkazy? Od koho?"

"To se dozvíš," ujistil ji s úšklebkem a otevřel dveře.