¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁷⁸ Ještě jedna poslední naděje

posledních 51 cigaret
v opuštěném skladišti

Dýchla si na ruce, aby si trochu zahřála zkřehlé prsty, ale rozezleně zjistila, že je jí to v mrazivém prostředí skladiště zcela k ničemu.

"Co tady vlastně děláme?"

Elisa se na Sama po očku zadívala. "Slib mi, že nebudeš vyšilovat."

Podezřívavě na ni přimhouřil oči, ale potom sklopil hlavu a povzdechl si. "Eliso, víš, že tě mám rád a udělal bych pro tebe hodně, ale lhát Deanovi a táhnout se dvě hodiny po polních cestách na konec světa, aniž bys mi cokoliv řekla, už je trochu za hranicí."

"Chápu," zamumlala a zastrčila si ruce do kapes bundy. Trudomyslně upřela oči na betonovou podlahu: roztříštěním oknem dovnitř vnikal mráz a měsíční světlo, které na zemi kreslilo různé obrazce.

"No?" pobídl ji, když mlčela.

Vystrčila špičku jazyka z koutku než promluvila. "Jsme tu, protože jsem si tady dohodla schůzku s někým, komu nevěřím natolik, že bych sem šla bez pojistky, ale dost na to, abych sem přišla."

"Fajn." Samův dech se mezi nimi vznášel jako obláček.

"Je to moje matka," vyhrkla Elisa s pohledem upřeným na ten teplý mrak, který se k ní snesl, než se přímo před jejíma očima rozplynul.

"Cože?" vyhrkl Sam a zděšeně od ní odstoupil. "Myslel jsem, že je..."

"Mrtvá?" dokončila Elisa s hořkým úsměvem. "Jo, to jsem si jednu dobu myslela taky, ale potom... no, prostě jsem to kdysi zjistila. Josh o tom nevěděl, bylo to takový moje malý špinavý tajemství. Možná to nevěděl ani otec. Nebo to věděl. Vlastně na tom ani tak nezáleží."

"Eliso," zamumlal Sam a odhrnul si vlasy z tváře. "Zpomal. Tvoje máma je naživu. To– to je přece fajn, ne? Je to lovec? Pomůže ti s tou smlouvou?"

Upřela na něj oči a vzápětí je sklonila. "Spíš sem přijde vyjednávat."

"Co tím –"

Než to Sam stihl dokončit, dveře po postranního skladu se se skřípotem pootevřely a po několika vteřinách z nich vyklouzl pes.

Sam překvapeně zamrkal, když si to k nim ta pouliční směska namířila; několik yardů před nimi zastavila a upřela na ně velké hnědé oči: skoro by řekl, že ten pes pohlédl na Elisu trochu uraženě, když se otočil a vyběhl zase zpátky.

Elisa nevypadala překvapeně a když zachytila jeho pohled, letmo pokrčila rameny. "Kožoměnci. Její mazlíčci."

"Radši se už na nic nebudu ptát," zahučel.

"Moudrý rozhodnutí," opáčila Elisa a s rukama hluboko zabořenýma do kapes zamhouřila očima směrem do stínů, kde zmizel ten pes. "Matka má ráda docela okázalý příchody, tak se nediv, ať udělá cokoli a buď připravenej."

"Střílet?" prohodil Sam koutkem úst.

Elisa se na něj letmo usmála. "Utíkat pryč. A neohlížet se."

"Kdo vlastně je tvoje máma?" zeptal se Sam a zachmuřeně se na netradičně zamklou Elisu zadíval. "Lovec? Manželka vůdce drogovýho gangu?"

"Hůř," utrousila zcela vážně a hlasitě se nadechla nosem, když se do skladiště začaly trousit různé postavy.

Sam se letmým dotekem ujistil, že má připravenou zbraň a pohledem, že má zavázané tkaničky, aby ho nezradily, kdyby skutečně došlo na útěk a teprve potom se začal rozhlížet kolem sebe – postavy teď začaly vystupovat ze stínů a on si překvapeně všiml, že je tu jediný muž.

To, co se kolem něj dělo pochopil ve chvíli, kdy ze středu vystoupila vysoká žena s tmavými vlasy a očima upřenýma na Elisu.

"Same," oslovila ho Elisa, aniž by od té ženy odtrhla pohled, "seznam se s Morganou le Fay," řekla, pevně stiskla rty, když se k ní ta žena přiblížila na několik kroků a vzápětí pohrdavě odhrnula ret, "tou největší intrikánkou v dějinách," dodala hlasitěji, "a mou matkou."

"Tvoje matka je čarodějka," vydechl.

"Těší mě, Same," řekla klidně Morgana a letmo na něj pohlédla. "Elspeth je příliš laskavá. Ve skutečnosti jsem až někde třetí, nebo čtvrtá největší mrcha."

"Vynahrazuješ si to v žebříčku nejhorších matek v dějinách," odsekla Elisa, "a neříkej mi Elspeth, jako kdyby to něco znamenalo. Jsem tu jen proto, abych nepropásla příležitost ti prostřelit srdce. Ale to bys nejdřív nějaké musela mít."

"Elspe– Eliso," opravila se Morgana ihned a smutně se usmála, "nepopírám, že jsem tě zklamala, ale teď jsme tady, abychom si promluvily."

"Jasně," zamumlala Elisa a cukla rty. "Víš, jak zrušit smlouvu?"

Morgana si ji chvíli měřila tmavýma očima a potom dala rukou nepatrný pokyn, na který se asi dvacet okolostojících čarodějek otočilo zády a s tichým šeptáním odešlo ze skladiště pryč. "Ano," řekla potom, když osaměli, "musíš zabít toho, kdo ji drží."

"Alastor," vydechla Elisa a snad poprvé od chvíle, kdy Sama v Bobbyho domě v Sioux Falls uprostřed noci probudila, vypadala být sama sebou. "Pokřivený."

"Tady nejde ani tak o jeho smrt," namítla, "ale to už jistě víš."

Elisa s bílou tváří přikývla: jediný Sam byl zmatený. "O čem to mluví?"

"O třiatřicáté pečeti," odpověděla Elisa tiše po chvíli ticha; hlas měla trochu roztřesený, ale pohled a ruce měla jako vždycky pevné. "Jen tři jsou dány, aby se staly a byly rozlomeny. První, třiatřicátá a šedesátá šestá."

"Pečetě, které drží Luciferovu klec zamčenou," dodal Sam pro jistotu pomalu, jak si srovnával myšlenky.

"Vyvolání Alastora z Pekla je prostřední," odpověděla Morgana. "Lilith a démoni ho vyvolat nemůžou. Ne svépomocí... Musíš pochopit, že Alastor je uzamčený v Pekle skoro stejně jako Lucifer, ale jeho pečeť je jen jedna."

"Pandořina skříňka," zašeptala Elisa a roztřeseně se nadechla. "Když se otevře, bude i Alastor vypuštěný ven."

"A Pandořinu skříňku můžeš otevřít jen ty," dovtípil se Sam. "Proto... tohle všechno? Chceš říct, že –"

"Joshova smrt, moje smrt... a moje vzkříšení... všechno to bylo jen součástí většího plánu. Luciferova plánu na obnovení své armády. Všechno to bylo naplánovaný a já prostě celou tu dobu šla v připravených cestičkách."

"Ale ta skříňka... je v Pekle, ne?"

"Ta věc je zrůdná," odvětila Elisa tiše. "Vždycky si najde cestu ke své Pandoře. Je tak říkajíc pořád se mnou, víš? Někdy, když na ni myslím, mám pocit, že se přímo přede mnou zhmotňuje, že stačí natáhnout ruku," Elisa jako v transu rozevřela prsty, "a uchopit ji. Jako by ji samotná moje myšlenka mohla vytvořit."

"Síla lidské mysli," zamumlal Sam, "je to jako vytvoření tulpy."

"Ano," přitakala Elisa a zase se vzchopila. "I kdybychom znali způsob, jak ho zabít hned, když by z Pekla vytáhl paty, nemohli bychom zabránit tomu, aby na svět vytryskla všechna ta nákaza ze skříňky. Byla bych naživu dost dlouho na to, abych viděla, co jsem způsobila."

"Eliso..." začal Sam opatrně.

"Ne, Sammy," odsekla mírně, "nedovolím, aby kvůli mýmu mrzkýmu životu zemřely miliony nevinných lidí. Nedovolím to."

"Je tu ještě jedna věc," zasáhla Morgana a usmála se tak, že se Samovi mimoděk zježily chloupky vzadu na krku, "která by vám možná mohla pomoct," dodala a s výrazem kouzelníka dokončujícího svůj nejlepší trik jako by nic vytáhla ze vzduchu Samuelův kolt.