Always With You (FF HP)

#3

Draco's view

Hráli jsme ve společence nějakou stupidní hru.
Když jsme dohráli, vypařil jsem se mimo zmijozelskou kolej.
Procházel jsem se po hradě, když v tom jsem zaslechl kroky. Evansová? Co ta tady dělá a ještě v pyžamu?
,,Hej Evansová" zavolal jsem potichu. Nic.
,,Žiješ?.....Haloooo!" Zatřásl jsem s ní. Zase nic. Asi je náměsíčná. Pomyslel jsem si.
Třásl jsem s ní, ale furt to nezabíralo a tak jsem jí vrazil facku.
Konečně se probrala.
,,No konečně" řekl jsem ironicky.
,,Ccco tady dělám?" Vytřeštila na mě oči
,, A co tu děláš ty?" Rozkřikla se.
,,Pst.... je půlnoc ty hloupá, nemůžeš tady řvát." Snažil jsem se jí uklidnit.
,,Jasně a jak bych se sem asi dostala?" Řekla podrážděně.
,,Myslím, že jsi byla náměsíčná" podotkl jsem suše.
,,A to ti mám jako věřit?!?" Vyštěkla na mě.
,,Tak si nevěř. Ani nepoděkuješ, že jsem tě vzbudil. Mohlas být mrtvá. Jsi strašná mrcha. Už víš proč jseš ve Zmijozelu?!!!" Naštval jsem se. Ani nemrkala, jen se na mě vyděšeně podívala.
Potom se slzami v očích utekla. Vážně jsem jí rozbrečel? To bylo tak snadné? Nevím, nevím.
Pokrčil jsem rameny a vrátil se do ložnice. Trvalo hodně dlouho než jsem usnul.

Ráno jsem se probudil, když už tu nikdo nebyl.
Vyletěl jsem z postele, jako by mě na nože brali.
Jak jinak jsem přišel pozdě na hodinu Přeměňování. McGonagallová odebrala Zmijozelu 20 bodů. Pár zmijozelských na mě hodilo vražedný pohled. Protočil jsem oči a hledal volné místo. K mojí smůle bylo vedle Pansy. Jak já ji nenávidím. Od prvního dne se na mě lepí.
Jakmile jsem si sedl, začala se mě vyptávat, kde jsem byl. Říkám vám, že mě trochu děsila.
Zbytek hodiny proběhl v neutrální náladě, stejně jako celé vyučování.

Rok mě celkem bavil. Hlavně když jsem naštval Pottera, když jsem sebral někdy nazačátku roku Nevillova pamatováčka. Pěkná blbost. Chtěl jsem ho zahodit, ale ten mizera Potter ho musel chytit.
Pak se stal nebelvírským chytačem. To mě tak naštvalo, že jsem se nešel podívat na zápasy Nebelvíru s jinou kolejí, kromě té naší. Vždy jsme bohužel prohráli. Taky jsme prohráli školní pohár a jen kvůli tomu, že ten vejtaha zachránil kámen mudrců před vy-víte-kým.

Seděl jsem ve vlaku a přemýšlel nad prázdninami.
Věděl jsem, že budou zase otravné. Nemám totiž doma nikoho s kým si povídat nebo nemůžu nikomu napsat, protože jsem osamělí.
Sice mám svoje kumpány, ale ti neumí psát natož čít. A Zabiny, ten kašle na všechny. Domů se vlastně ani netěším.

Když jsme dorazili na nádraží 9 a 3/4, zahlédl jsem otce jak stojí u sloupu a matka se ho na něco ptá.
Došel jsem k nim
,,Ahoj mami, ahoj otče" pozdravil jsem je.
,,Ahoj Draco, ani nevíš jak moc jsi mi chyběl" objala mě matka.
,,Vítej zpět Draco" pozdravil suše otec.
Najednou se zahleděl na nějakou osobu či věc za mnou. Otočil jsem se a viděl Evansovou a její matku.
,,Dobrý den Evelyn" promluvil na zrzavou dámu.
,,Ach Luciusi, už je to dlouho co jsme se naposledy střetli. Jak se vůbec má celá vaše rodina?" řekla se skrývaným odporem. Věděl jsem, že slušnost k mému otci, jen hrála.
,,Tak už nebudeš brečet Evansová?" Řekl jsem směrem k dívce po ženině levém boku.
,,Ó, já zapoměl, teď se vlastně můžeš schovat za svou mámu" řekl jsem a bylo vidět jak se jí začíná vařit krev v žilách.
,,Ty jeden odpornej malej zmetku! Co si to dovoluješ!?" Vykřikla zlostně. Vytřeštil jsem na ni oči. Vypadala stejně překvapeně jako já. Moji rodiče i její matka však byli v klidu.
,,Daří se nám skvěle" řekl otec, ušklíbl se a stočil pohled na dívku co se se mnou hádala.
,,Ty jseš ten největší idiot, kterého znám!" Řvala na mě.
,,A ty jsi ta nevětší mrcha!" Vyštěkl jsem.
,,Pojď Draco, musíme jít" řekla matka a já se poslušně rozešel za ní. Hodil jsem ještě na Evansovou pohled alá tohle ještě neskončilo a zakřičel na ní
,,Chcípni dcero mudlovský šmejdky!" Vytřeštila na mě svoje modrý oči. Nasadil jsem úšklebek a zabočil za roh.

Kath's view

,,Mamí, jsi v pořádku?" Otočila jsem se na mamku, když Malfoyovi odešli.
,,Ano jsem, ale ten malej spratek mě hodně zaskočil" řekla smutně.
,,Takhle říká i Herm" podotkla jsem.
,,Co to vlastně znamená?" Zeptala jsem se jí.
,,Je to hanlivé označení mudlorozeného kouzelníka" vysvětlila mi a přemístila nás domů.

Draco's view

Dorazili jsme na Malfoy Manor. Naše rodiné sídlo. Bylo to tu ponuré, přesně jak to mám rád.
Odešel jsem do pokoje. Válel jsem se tam a přemýšlel.
Když se Voldemort vrátí, nebudeme normální rodina. Teda nebudeme normálnější rodina.

Po hodině, se ozvalo klepání.
,,Ano?" Řekl jsem.
,,Tady Dobby můj pane. Vaše matka Dobbyho poslala, aby jste se dostavil na večeři" řekl roztřeseným hlasem.
Zvedl jsem se a šel do jídelny. Sedl jsem si a začal jíst.

Potom jsem se rozhodl jít do naší knihovny. Sám nevím jak mě to napadlo. Sedl jsem si tam a zkoumal přebaly knih. Ani nevím jak dlouho jsem tu seděl, ale usnul jsem.
-------------------------------------------

829 slov