Always With You (FF HP)

#18

Kath's view

Poslední úkol. Mám strach. Všechno se tak rychle seběhlo a já mám v hlavě zmatek. Draco mi moc nepomáhá, ale přesto vím, že mě má rád. Teď sedím před obřím bludištěm a čekám až to celé Brumbál zahájí. Konečne přišel a je hlasité Sonorus umlčelo všechny přítomné. ,,Vzhledem k tomu, že se pan Diggory a pan Potter dělí o první místo, vejdou do bludiště jako první. Následně vejde pan Krum a slečna Delacour" vysvětlil celému osazenstvu. Z tribuny se kousek ode mě začala hrát veselá hudba a Cedric s Harrym vstoupili do bludiště. Po půl hodině vstoupili do bludiště také Victor a Fleur. ,,Myslíš, že se vyplní ten tvůj sen?" Zeptala se osoba vedle mě. Polekaně jsem sebou trhla. ,,No myslím, že jo" odpověděla jsem černovlásce. ,,Snažila, jsem se Cedrika přesvědčit, ale stál si tvrdohlavě za svým" prohodila smutně. Její pohled se upřel na bludiště odkud se vynořily červené jiskry. V zápětí se tu objevila Fleur. ,,Aspoň, že je v pořádku ona" zamumlala rozhozená Hermiona, sedící za mnou. ,,Asi máš pravdu" přitakala jsem. To se objevily další jiskry. Victor.

,,Kde sakra jsou?" Pronesla jsem zamyšleně. To se ale dole před tribunou objevil Harry a Cedric. Harry brečel a Cedric jen bezvládně ležel. ,,Merline! On mě neposlechl" zakroutila jsem nad tím hlavou a složila si ji do dlaní. No, jenže Merry na tom byla stokrát hůř. Sice jsem jí řekla co se stalo v tom snu ale nemohla tomu uvěřit. Rozeběhla se k němu a přivinula ho k sobě. To už se přiřítl pan Diggory ,,To je můj chlapec! To je můj syn!" Zakřičel zničeně. Všichni byli totálně zaskočení. Brečící Harry, brečící pan Diggory a Merry, které z očí tekly krokodýlí slzy. To ale ještě nebylo všechno.

Najednou se objevila modrá záře.
,,On dýchá" zaječel překvapeně pan Diggory. ,,Cože?" Vykřikla jsem a rozeběhla se k nim. Harry už tam nebyl, protože ho Moody někam odvlekl a tak se skupinka lidí zmenšila. ,,Co se stalo?" Vyjekla jsem, když jsem se dostala až k nim. ,,Já nevím, vážně nevím, ale on dýchá" špitla černovláska se slzami v očích. Už to nebyli slzy smutku, nýbrž naděje, která se odrážela v očích nejen jí, ale i panu Diggorymu. Klekla jsem si k Merry a zlehka se dotkla Cedrikova zápěstí. ,,Nahmatala jsem tep" prohlasila jsem. ,,Žije!" Vyjekla Merry. ,,Musí na ošetřovnu!" Prohlásila jsem rozhodnutě. Brumbál přikývl a vykouzlil nosítka a Cedrika na ně položil. Poté ho odlevitoval do hradu. ,,Co to bylo za kouzlo?" Zeptala jsem se černovlásky, která šla vedle nosítek a Cedrika držela za ruku. ,,Pane řediteli jak je tohle možné, vždyť ho zasáhla smrtící kledba?" Pohlédla jsem na ředitele. ,,Toto kouzlo je velice vzácné, projevuje se u jednoho kouzelníka za sto let. Tato schopnost mu dá možnost oživit jednoho jediného člověk. Musí na něj však být použita smrtící kledba. Jinak se tato schopnost neprojeví. Ale pan Diggory má štěstí, že má tak silnou přítelkyni" pohlédl ze Cedrika na Merry. Jmenovaná se usmíval a po tváři jí tekly lesklé slzy štěstí.

Seděla jsem v naší společence a vedle mě si vyhříval místo můj blonďatý aristokrat. ,,Vážně toho kluka Potterová zachránila?" Zeptal se. ,,Ano, doufám ale, že já o tebe nepřijdu" usmála jsem se na něj. ,,To ti nemohu zaručit princezno" zašeptal a políbil mě ne čelo. ,,Miluju tě" špitla jsem. ,,Vždyť já tebe taky" ušklíbl se a objal mě.

O pár dní později

,,Tak jsme úspěšně přežili další rok" zasmála jsem se. Seděli jsme v Bradavickém Expresu a vraceli se domů. ,,Budeš mi chybět princezno" podotkl smutně Draco. ,,No, jsem zvědavá kam půjdu" zamračila jsem se. ,,Merry a Harry měli jet na prázdniny k nám, ale jelikož mamka... tu už není, nevím kam půjdem" povzdychla jsem si. ,,Tak první týden jeďte k vám a pak uvidíte" navhla Am. ,,Asi máš pravdu" uznala jsem. V dalších vteřinách začal vlak zkřípat a poté zastavil v hale nástupiště 9 a 3/4. Byl nezvyk, že na mě nikdo nečekal. Před vlakem jsem se setkala s Harrym a Merry. Oba se tvářili soucitně. Mávla jsem nad tím rukou a vydali jsme se k nám. ,,Pár dní zůstaneme u nás doma a potom uvidíme" oznámila jsem jim a oni přikývli. Kolem nádraží jsem našla nejbližší letaxovou síť a zamířila přímo ke krbu. ,,Že tím nechceš cestovat?" Vyjekl Harry. ,,Harry nemáme se jak jinak dostat domů" vysvětlila jsem mu. Vrhl na mě pohled alá no tak fajn a nabral si do rukou letax. Merry ho napodobyla. Stoupla si do krbu a čekala až jí řeknu kam má letět. ,,Řekni Dům Evelyn Evansové" řekla jsem. ,,Dům Evelyn Evansové" řekla a zmizela v záplavě zelených plamenů. ,,Teď ty Harry" ukázala jsem na krb. Harry roztřeseně vešel do krbu. ,,Dům Evelyn Evansové" řekl roztřeseně a také zmizel v záplavě zelených plamenů. Pak jsem do krbu vstoupila já, upustila jsem letax a řekla ,,Dům Evelyn Evansové" Jako vždy jsem se oběvila v našem obývacím pokoji. Nikdy mi nepřišel tak opuštěný, ale teď ano. Merry s Harrym si prohlíželi fotografie kolem. Zničeho nic jsem zaslechla šramot. Rozeběhla jsem se za zdrojem rámusu a připravila si hůlku.
-------------------------------------------

843 slov