Always With You (FF HP)

#22

Kath's view

Stála jsem přes velkou síní a čekala až přijde řada na náš ročník ve psaní zkoušek. Čekaly nás takzvané zkoušky NKU (náležité kouzelnické úrovně) byla jsem značně nervózní. Když se konečně otevřely dveře a z nich vyšli ztrápení čtvrťáci, mohla jsem konečně vejít. Růžová vochechule trůnila v čele místnosti a kysele se na nás usmívala. Sedla jsem si k jednomu ze stolků. Když byla zaplněna všechna místa, přilétly k nám pergameny s otázkami a my mohli začít vyplňovat. Šlo mi to celkem rychle, takže jsem stihla dopsat právě ve chvíli, kdy do sálu přilétla dvojčata Weasleyovi a spustili ohňostroj. Nadšeně jsem odeslala test na stůl k ostatním hotovým testům a rozjařeně proběhla ke dveřím. Tam jsem zamávala dvojčatům když odlétali a poté přes rozbité sklo před síní odcupitala pryč.
Nikdy jsem se od doby co umřela mamka necítila tak šťastně jako teď.

Byl už konec roku a já si užívala Bradavic. To jsem, ale netušila co mě čeká o prázdninách. Poté co Harry a spol vyřídili Umbridgeovou se vrátil Brumbál a s ním pohoda ve škole.

30. června 1996

Seděla jsem ve spěšném vlaku z Bradavic a pozorovala ubíhající cestu. V kupé jsem seděla jen s Dracem, protože všichni ostatní odmítli sedět v jednom kupé s ním. Usmála jsem se když mě pohladil po vlasech. Chtělo se mi spát a tak jsem zavřela oči a položila si hlavu na Dracovo rameno. Po pár minutách jsem usnula a vzbudila se až v Londýně.
Na prázdniny jsem byla pozvaná do Doupěte. Ronald s tím sice nebyl úplně spokojen, ale Fred s Georgem to celkem oslavovali.
Vystoupila jsem z vlaku a rozloučila se s Dracem. U jednoho ze sloupů stála paní Weasleyová. K ní se už hrnuli všechny její děti a Harry s Merry. Ta ovšem byla domluvená, že jeden měsíc stráví u Cedrika, takže šla jen pozdravit. A já tam stála čučela na ně. Došla jsem také k Molly a podívala se na Harryho. ,,Vím to. Vím co se stalo a taky vím jak se cítíš" položila jsem mu starostlivě ruku na rameno. ,,Nevíš" ucukl. ,,Tobě umřel kmotr, mě umřela máma, tak snad vím o čem mluvím, ne?" Řekla jsem podrážděně. ,,Já se tu snažím být milá, ale odpovědí je mi jen protivné mumlání!" Zamračila jsem se. ,,Možná je dobře, že tě klobouk zařadil do Zmijozelu. Do nebelvíru by jsi nikdy nezapadla! Jsi jenom zmijozelská mrcha!" Vykřikl Ronald a schytal káravý pohled od Hermiony a své matky. I když se jí moc nezamlouvalo, že chodím s Dracem, tak na mě byla milá a respektovala mě. ,,Já? Ty jsi tu ten co mě osočuje!" Křikla jsem naštvaně ,,Víte co? Já tu s tímhle bezpáteřním tupcem už nestrávím ani minutu!" Vyjekla jsem a odkráčela pryč.

Seděla jsem na obrubníku před nádražím, když v tom mě oslovila jedna starší paní ,,Děvenko, copak tady sedíš tak pozdě a sama? Vždyť nastydneš! Pojď vezmu tě k sobě" usmála se na mě přívětivě. ,,To nemusíte já...." ,,Nemusíš nic říkat, vídím, že potřebuješ pomoc" přerušila mě. Poté mě vzala za ruku a tak trošku mě tahla za sebou. ,,Jmenuju se Corrine, jakpak ty děvenko?" Zeptala se přívětivě. ,,Kathrine" odpověděla jsem. ,,Hezké jméno, jak to že jsi tam byla sama?" ,,Pohádala jsem se s lidmi, u kterých jsem měla strávit prázdniny" řekla jsem. ,,To je mi líto" odvětila soucitně. ,,Ani nemusí" falšně jsem se usmála. ,,No, tak jsme tady. Severus mě poprosil, abych se o tebe postarala, kdybych tě někde našla samotnou" řekla a otevřela dveře. ,,Severus? Jako ten Severus Snape?" Vykulila jsem oči. ,,Ano" řekla a její úsměv se rozšířil. ,,Vy se znáte s profesorem lektvarů?" ,,Samodřejmě. Myslíš, že by nechal jednu ze svých oblíbených studentek, jen tak na ulici?" ,,Já jsem jeho oblíbená studentka?" Koukala jsem na ni, jako by spadla z višně. ,,Už to tak vypadá" konstatovala s úsměvem. ,,Tak pojď dál" vstoupily jsme do malého, ale prostorného baráčku. Líbilo se mi tu. Hlavně to bylo lepší, než ulice. No mohonásobně lepší než ulice.

V noci se z ničeho nic začali z dola ozývat rány. Vytáhla jsem si hůlku, a i když jsem věděla, že by mě mohly poté vyloučit. Sešla jsem dolů, což byla chyba. Zasáhla mě nějaká kledba a já upadla do bezvědomí.

Draco's view

Stál jsem v jídelně v našem sídle. ,,Takže Draco, jakpak jsi se rozhodl?" Pronesl slizký hlas. Ten nepatřil nikomu jinému než Pánovi zla. ,,Přistupuji na vaši nabídku" řekl jsem poraženecky. Přistoupil ke mě a zabodl mi hůlku do levého předloktí a začal mumlat jakási zaklínadla. Na ruce se mi začal rýsovat výjev lebky a hada. ,,Dobrá, dobrá" řekl když skončil ,,Ještě mi ale musíš dokázat věrnost" ušklíbl se. ,,Přiveďte tu holku!" Zahřímal. Jeden ze smrtijedů se sebral a vydal se k žalářím, které tu byly. Poté co se vrátil, tahl za sebou nějakou dívku. Měla hnědé vlasy a modrošedé oči. O můj bože, Kathrine! Vyděšeně jsem na ni koukal a ona koukala podobně na mě. ,,Tyyy jsi jeden z nich?" Řekla rozthřeseným hlasem. ,,Kathrine já ti to vysvětlím, ale ..." ,,Nemusíš, je to vidět" kývla směrem k mé ruce. ,,Je konec, nedokážu žít s někým kdo mě takhle zradil" řekla smutně. ,,Moment vy se znáte?" Vyštěkl Voldy. ,,Ano, ale do toho tobě nic není!" Vyjekla naštvaně. ,,Být tebou tak si moc neotevírám pusu děvenko! Víš vůbec kdo já jsem?" Vyletěl do stoje. ,,Plešatá, namodralá, beznosá opice?" Zeptala se nevině. ,,Ty malá!"

Kath's view

,,Tak prr, ty mi neublížíš! A víš proč? Protože nemůžeš!" Ušklíbla jsem se. ,,Cože??" ,,Tak zaprve mám tohle" rozepla jsem si vrchní knoflíček od košile a odhalila tak medajlonek zarostlý do kůže. ,,a za druhé proč by jsi vraždil svojí dceru?" Poslední slovo se neslo celou místností. ,,Tak počkat, kdo jsi?" Zeptal se. ,,Kathrine Evansová jméno mé a tohle je za mámu!" Křikla jsem a kopla toho chlapa. Ten mě pustil a já se rozeběla co nejrychleji proti svému otci. Vší silou jsem ho udeřila do žeber díky čemuž mu vypadla hůlka. Tu jsem obratně sebrala a s prásknutím se přemístila. Byla jsem zpět v tom domku v Londýně. Na zemi jsem našla svou hůlku a tu jeho jsem si nechala. Teď je tedy bez hůlky. Až teď mi došlo co jsem udělala. Přemístila jsem se aniž by se mi něco vážného stalo a ještě jsem ani neměla svoji hůlku. ,,Slečno Evansová?" Zaslechla jsem známý hlas a spatřila postavu v černém hábitu, než se mi zamotala hlava a já upadla do bezvědomí.
-------------------------------------------

1066 slov