Always With You (FF HP)

#23

Můj pohled se začínal zaostřovat a já se probudila na té známé Bradavické ošetřovně. ,,Konečně jste vzhůru" usmála se madam Pomfreyová. ,,Co tu dělám? Nejsou prázdniny?" Zeptala jsem se. ,,Již ne, slečno Evansová. Upadla jste do komatu, způsobeným přemístěním" vysvětlila. ,,Takže jsem tu ležela dva měsíce?" Položila jsem další otázku. ,,Tak nějak. Před dvěma dny přijeli ostatní studenti" odvětila a podala mi tmavě fialový lektvar, který jsem do sebe se zhnuseným výrazem kopla. ,,Kath, tak moc jsem se o tebe bál" rozrazil dveře ošetřovny známý blonďatý mladík. ,,Co s tím mám dělat?" odsekla jsem. ,,Kath promiň já musel. Nechtěl jsem, ale zabil by tě. Miluju tě a nechci aby se ti něco stalo chápeš?" Řekl zoufale. ,,Když mě miluješ, tak buď tak laskav a vypadni mi ze života!" vyštěkla jsem. Sklopil provinile pohled a otočil se ke mě zády. Viděla jsem jak zatnul pěsti. ,,Jak jsem tehdy řekl Evansová! Udělala jsi si mocného nepřítele!" Rozkřikl se a naštvaně odešel. ,,Tebe? Prosímtě, ty na mě dokážeš maximálně poslat svého otce, ty bačkoro!" Zavolala jsem za ním. ,,Myslím, že budete moci jít na svou kolej" řekla Poppy. Já se tedy sebrala a odešla z ošetřovny.

Na chodbě jsem potkala golden trio a tak jsem zasyčela hadím jazykem nějakou nadávku. Potter se na mě překvapeně podíval a já na něho vrhla výraz alá ,nestarej se slouho'. Po vstoupení do zmijozelské společenky se na mě otočili všichni přítomní. ,,Nulo!" ,,Nicko!" Slyšela jsem ze všech stran. Odešla jsem tedy do pokoje, kde jsem zatáhla závěsy kolem své postele a zabezpečila je kouzlem. Poté jsem nerušeně usnula.

O pár měsíců později

Stála jsem před učebnou OPČM a sledovala přicházející studenty. ,,Evansová?" Oslovil mě známý chlapec. ,,Co chceš Malfoyi?" Zeptala jsem se otráveně. ,,Co takhle rande?" Zeptal se. ,,Jsi se někde praštil ne? Myslíš si, že bych s někým jako ty někam šla?" Zachechtala jsem se. ,,Jo a jsem si tím dokonce jistý!" Usmál se. ,,Hele vlez mi na záda jo? Ty tvoje kecy už mě unavujou" zamračila jsem se. Nic na to neřekl jen mi skočil na záda a tím pádem jsem se zřítili k zemi. ,,Co děláš?" Vyjekla jsem. ,,Říkala jsi, že ti mám vlézt na záda" odvětil nevinně. ,,To nebylo myšleno doslovně, ty jeden idiote!" Křikla jsem. Jeho ruce se mi omotaly kolem pasu a on si mě tak přitáhl k sobě. ,,Pust mě a okamžitě!" Vyštěkla jsem. ,,To nemám v plánu" usmíval se jako měsíček na hnoji. ,,Pane Malfoyi myslím, že by jste měl slečnu Evansovou pustit" ozval se hlas profesora Snapea. ,,Ale já ji mám moc rád pane profesore" zašvitořil. ,,V tom případě si s ní užijete dost času v pátek večer. Budete mít totiž školní trest" ušklíbl se. ,,Oba? A spolu? Nikdy! To radši skočím z Astronomické věže!" Zaprotestovala jsem. ,,Dobrá tedy, pan Malfoy si trest odpiká sám" řekl a Dracovi tak spadl úsměv. ,,A teď už ji pusťte Malfoyi a vschopte se!" Řekl a zmizel ve dveřích učebny. Já se zvedla a také odešla. Sedla jsem si do prázdné lavice v první řadě. Blonďák si sedl k Zabinymu. ,,Otevřete si učebnici na straně 347" řekl Snape a všichni tak učinili. Celkově bylo v hodině ticho a já jsem se tak mohla strácet ve svých myšlenkách. Po obraně jsem se vydala na lektvary. S profesorem Křiklanem, nebyly lektvary tak dobré jako se Snapem. Nevím proč, ale přišlo mi, že prostě vyučoval lépe. Vyráběli jsme nápoj lásky a Harry opět věděl vše zprávně.
,,Proč je to tu zase špatně?" Zamračila jsem se na učebnici. ,,Máte nějaký problém, slečno Evansová?" Zeptal se nepříjemě Křiklan. ,,Samosebou, vždyť všechny lektvary v téhle učebnici jsou špatně!" Řekla jsem naštvaně a odhodila ji na stůl. ,,Jsem schopna ten lektvar připravit i bez téhle pitomé knihy" ,,Jak myslíte" řekl nezaujatě.
Po další hodině a půl, byly všechny lektvary hotovy a mohlo se začít je zkoušet. ,,Takže první půjde pan Potter! Napijte se prosím svého lektvaru" usmál se. Harry vypil obsah svojí ampulky a pohlédl na Hermionu. ,,Ach, Hermionko. Královno mého srdce" klekl si jí k nohám. Celá třída se rozchechtala. ,,Hej Pottre, ještě jí můžeš zulíbat boty" křikl blonďák. ,,Sklapni Malfoyi" řekla jsem znuděně. Poté dal Křiklan Harrymu protijed. Probral se jakoby z transu. ,,Deset bodů pro Nebelvír. Teď slečna Evansová" pronesl nenávistně. Obrátila jsem svojí ampulku a její obsah si vylila do úst. Zavřela jsem oči a spolka to. Otevřela jsem oči a první koho jsem spatřila, byl blonďák. ,,Dráčků!" vypískla jsem a skočila mu kolem krku. ,,Teď už se mnou na rande půjdeš?" Zeptal se. Zakýval jsem hlavou na souhlas. Viděla jsem všechno, cítila jsem všechno, ale nemohla jsem se ovládat. ,,Slečno Evansová vypijte to!" Pronesl Křiklan. Vypila jsem to a opět se mohla ovládat. ,,Pět bodů srážím Zmijozelu" řekl. ,,Co? Já tady připravím správně lektvar a vy mi odeberete body?" Rozkřikla jsem se. ,,Uklidněte se!" ,,Já tady nejsem nespravedlivá! Připravit lektvar bez receptu a zprávně je minimálně dobrá práce!" Vyštěkla jsem. ,,Ve vašem případě ne!" Pokračoval. ,,Vy jste jenom bezpáteřní předpojatý idiot!" Zařvala jsem. ,,To, že můj otec je Lord Voldemort, neznamená, že jsem jako on!" Jakmile jsem křikla tohle, celá třída překvapeně zírala na mě a na Křiklana. ,,Slečno Evansová, myslím, že vás budu muset poslat na ošetřovnu. Na ošetřovnu ve svěrací kazajce" řekl a vytáhl hůlku. Pohotově jsem také vytáhla hůlku a jednoduchým Expeliarmus ho o tu jeho připravila. Třídou opět proběhlo zalapání po dechu. V mé ruce totiž nebyla moje hůlka dlouhá dvanáct palců, z mahagonového dřeva, s jádrem z rohu jednorožce, nýbrž hůlka dlouhou třináct a tři čtvrtě palce, z tisového dřeva, s jádrem z fénixova pera. Ano jak zprávně všichni uhodli. Třímala jsem v ruce hůlku svého otce.
-------------------------------------------

937 slov