Always With You (FF HP)

#6.

Kath's view

Sen
Stála jsem před velkou a honosnou vilou.
,,Kdopak jsi?" Přede mnou, byl sám Lord Voldemort. Nemluvil ale ke mě, nýbrž k mé matce.
,,Evelyne Evansová, co ode mě chceš?" Řekla sebevědomě, ale čišel z ní strach.
,,Neznáme se od někud? To jméno už jsem slyšel" řekl slizce.
,,Crucio" namířil na mamku hůlku a ta se začala svíjet v křečích.
,,Pověz mi odkud se známe. Jedna vědma mi kdysi totiž předpověděla, že budu milovat dívku s tvým jménem." Odporně se na ni šklebyl.
,,Milovala jsem tě a tys mě zradil. Řekl jsi, že se nepoddáš tomu zlu v tvém nitru. Sklamal jsi mě Tome. Musel jsi na mě zapomenout. Na ni taky. Chtěl jsi ji zabít. Chtěl jsi zabít, to jediné co jsem kdy milovala, kromě tebe." Řekla a brečela. Sklopil hůlku
,,Kde je? Kde je ta holka?!?" Řval na ni.
,,Nikdy ti to neřeknu. Už kvůli tomu co jsi nám udělal! Ale hlavně kvůli ní!" řekla má matka a padla do mdlob. Nechal ji odnést do domu.

Probudila jsem se úplně spocená. Am se ke mě přiřítila jako vítr.
,,Jsi v pořádku Kath?" Zeptala se vystrašeně.
,,Aaa...asi jo, jen se mi zdál ošklivý sen" odpověděla jsem jí. Spíš než ošklivý sen, to byla hnusná nočí můra. Vylezla jsem z postele a vydala se ke dveřím ložnice.
,,Kam jdeš?" Snažila se mě zadržet, ale vytrhla jsem se jí a se slovy
,,Musím si něco urovnat v hlavě" odešla pryč z pokoje. Pryč ze zmijozelské společenky.
Do očí se mi nahrnuli slzy. Rozeběhla jsem se.
Nevěděla jsem kam běžet a tak jsem se rozhodla jít na Astronomickou věž.
Stála jsem tam u zábradlí a koukala dolu na nádvoří. Uvažoval jsem o sebevraždě.
,,Co tady proboha děláš? Chceš nastydnout?" Vykřikla osoba za mnou.
Otočila jsem se. Byl to Harry.
,,Uvažuji o sebevraždě" vzlykla jsem.
,,Zbláznila jsi se? Proč?" Přišel ke mě.
,,Zdál se mi takový sen. On mučil mou matku" brečela jsem.
,,Ten sen se mi zdál taky..." řekl najednou ,,... asi před týdnem" dodal.
,,Hele myslím, že by jsi měla jít. Za hodinu se má stejně vstávat. Podívej už se rozednívá" ukázal na odblohu.
,,Díky Harry" špitla jsem a odešla zpět do pokoje.

,,Děláš si prču?" Vykřikla Am, když jsme vycházely z třídy toho Zlatoblba.
,,Proč bych měla?" Vrátila jsem jí otázku.
,,Ty tvrdíš, že Loghart je podvodník?" Koukala na mě nevěřícně.
,,Ano a ne jen to, je to hlavně nafintěnej panák, kterej neumí ani Expeliarmus" řekla jsem nezůčastněně.
,,Tak to jsi přehnala Kathrine!" křikla a odešla pryč. Pokrčila jsem rameny.
,,Proč se s ním bavíš ty špíno?" Zastavila mě Pansy svím otravným hlasem. Okamžitě mi došlo o kom mluví.
,,Protože se chci s Dracem bavit" řekla jsem otráveně.
Ani jsem si nevšimla, že se kolem nás shromáždili další studenti.
,,Nech ho napokoji ty mrcho. Draco je můj!" Řekla s opovržením v hlase.
,,Jak dlouho spolu chodíte? Nevím, že by mi Draco říkal, že spolu chodíte" řekla jsem posměšně.
Z davu vystoupil jmenovaný blonďáček.
,,No Pansy jak dlouho spolu chodíme?" Zeptal se jí. Jen se na něj vyděšeně dívala.
,,Víš nepamatuju si, že bych kdy chodil s takovou nulou jak jsi ty" řekl a tím ji totálně ztrapnil. Sebrala se a utekla.
Zasmála jsem se. Draco se na mě otočil a řekl ,,Díky, že jsi mě jí zbavila." Usmíval se na mě.
Odešli jsme společně a celí den strávily spolu.

Večer jsme se vraceli na kolej, když v tom jsme narazili na skamenělou paní Norisovou a Goldentrio. Byl tu i Filch a další půlka školi. Co se ale nedalo přehlédnout, byl nápis na zdi. Tajemná komnata je znovu otevřená. Nepřátelé dědice třeste se.
Koukala jsem na to jako by mi oči měli vypadnout. Najednou Draco vystoupil z řady
,,Tak to je ohromný. Konečne všichni pochcípáte Mudlovští šmejdi" zasmál se. Stáhla jsem ho zpět do davu.
,,Co to tady meleš?" Držela jsem ho za krvatu aby nezdrhl před tím než mi odpoví.
,,Když se vrátí Zmijozelův dědic. Otevře tajemnou komnatu a příšera vyzabijí mudlovské šmejdy. Tedy mudlorozené." Opravil se abych se nenaštvala. Pustila jsem ho. To o Salazaru Zmijozelovi jsem věděla, ale netušila jsem, že ta komnata může být otevřená. Bojím se o Hermionu. Je to přece moje kamarádka. Musím ji varovat. Draco mě chytil za ruku. Vysmekla jsem ji z jeho ruky a rázně se vydala do sovince.
,,Počkej" rozeběhl se za mnou Draco.
,,Jdu s tebou, ať jdeš kamkoliv" řekl a doběhl mě. Byla jsem ráda,že jde se mnou.

,,Draco musím se na něco zeptat mamky" řekla jsem, když jsme stáli v sovinci.
,,Smím vědět co to je?" Zeptal se opatrně. Zavrtěla jsem záporně hlavou a rozbrečela jsem se.
,,Myslím, že když mi to řekneš tak se ti uleví" přitáhl si mě do objetí. Tohohle Draca neznám, ale líbí se mi víc než ten, co pokřikoval ty hnusné věci u toho nápisu.
,,Draco já.... já mám něco společného s Voldemortem" brečela jsem mu do ramene.
,,Co?" ,,Nevím co, chci se na to právě zeptat mamky" vysvětlila jsem. Podal mi papír a brk.

Ahoj mami,
Potřebuji vědět co mám společného s Voldemortem.
Kath

Napsala jsem krátký, ale stručný vzkaz a dala ho sově. Mámině sově, kterou mi půjčovala do Bradavic. Já měla totiž kočku.
S Dracem jsme se potom vrátili na kolej, jak jsme původně chtěli. Seděli jsme u mě v pokoji a povídali si.
Nakonec chvíli před večerkou odešel.
-------------------------------------------

892 slov