Always With You (FF HP)

#21

Kath's view

Tma. Kolem mě se rozprostřela tma. Nevěděla jsem nic. Když jsem ale otevřela oči byla jsem zpět v té staré třídě. Popošla jsem o pár kroků dopředu. Byla tam jedna kniha, která neměla nic společného s vyučováním ani ničím takový. Byl to deník. Deník mé matky, z doby kdy chodila do Bradavic. Vzala jsem deník do ruky s tím, že si ho prohlédnu, ale zaslehla jsem hlasy. ,,Kde jen může být, hledal jsem ji snad všude" postěžoval si Draco. Rychle jsem knihu schovala pod hábit. ,,Kath, tady jsi. Hledal jsem tě snad všude. Kde jsi byla?" Zeptal se starostlivě. ,,Tady, byla jsem tady" hlesla jsem a nechala se jím odvést zpět na kolej.

Dny ubíhaly a blížily se Vánoce. Venku padal sních a v hradě plápolal oheň. I přes to všechno byla v hradu docela zima a tak mi nezbývalo nic jiného než mít na sobě svetr a přes něho ještě hábit.

Bylo 24. prosince a já se nemohla dočkat večera. Draco měl pro mě jakési překvapení a já příliš moc toužila zjistit co to bylo.

Když už se pomalu začalo smrákat vyrazila jsem na večeři. Harry a Merry byli přes svátky u Siriuse a tak jsem tu byla jen sama s Dracem. Am se s mou už moc nebavila a nikoho jiného jsem tu neznala. Draco seděl u našeho kolejního stolu a bezmyškenkovitě se ládoval jídlem. Sedla jsem si k němu. ,,Nehraj si na Ronalda!" Řekla jsem mu a zasmála se. ,,Taky tě rád vidím lásko" usmál se na mě. Povzdechla jsem si a nandala si na svůj talíř něco z těch dobrot tady na stole. ,,Stalo se něco?" Podíval se mi do očí. V těch svých měl plno starosti a něhy. Nebyl to ten chladný Draco, jako pro všechny ostatní. ,,Je přemýšlím nad tím co bude dál" pousmála jsem se. ,,No moc přesvědčivě nezníš" zamumlal. ,,Vážně, po tom co se Ty-víš-kdo vrátil není nic jisté" řekla jsem nejistě. ,,To máš pravdu, ale mi to zvládneme Raddlová" řekl a věnoval mi svůj šibalský úšklebek. ,,Hele to, že je můj otec neznamená, že se tak jmenuji!" Hrála jsem uraženou, ale pak to nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Těch pár studentů co tu zbylo se na nás otočilo, ale potom co jim Draco věnoval nevraživý pohled si nás opět nevšímali.

Potom co jsem dojedli, jsme se vydali na krátkou procházku hradem a poté zpět do zmijozelské společenky. Tam jsme chvilku seděli a povídali si. Poté jsem se unavení odšourali do postele.

O dva měsíce později

Draco's view

Nebylo pro mě vůbec těžké prásknout tu Potterovu přiblblou armádu. Za to Kath to brala jako ránu do zad. Nechodila tam, ale Potter byl pořád její bratranec. Od Umbridgeové jsem dostal vyznamenání, které jsem ovšem hned po návratu na kolej vyhodil. Kath se se mnou nebavila a když jsem se na ni snažil promluvit odbyla mě slovy ,,TEĎ NE MALFOYI!" Mrzelo mě, že je na mě naštvaná a bodalo mě u srdce vždy, když mě oslovila přijmením.
Po týdnu přehlížení jsem se rozhodl jí koupit kytky a napsat omluvný dopis a tak jsem si zašel do Prasinek a koupil tam puget rudých růží. Na pergamen jsem naškrábal dopis a sroloval ho do ruličky. Oboje jsem položil na její postel když byla druhého dne na snídani.

Večer někdo zaťukal na dveře pokoje. ,,Dále" pronesl jsem hlasitě a do dveří vklouzla drobná brunetka. ,,Draco?" ,,Ano?" ,,Já jsem se ti chtěla omluvit, ale sám musíš uznat, že to od tebe nebylo moc hezké" špitla. ,,To víš že nebylo, ale jsem Zmijozel nezapomínej na to" usmál jsem se na ni a objal jí. ,,A já jsem zase Zmijozelka" opětovala mi úsměv. ,,Tak já už půjdu, dobrou noc Draco" řekla a poslala mi vzdušnou pusu.
,,Dobrou princezno" "chytl jsem" ji a připlácl si ji na tvář. Poté jsem pohlédl na hnědovlásku. Ta se zachichotala a zmizela dveřmi ven.

Ráno bylo jako každé jiné. Snídaně, škola, oběd, škola až ke konci dne jsem měl volno. Jenže to zase neměla Kath, jelikož jí Umbridgeová napařila školní trest, za položení otázky. A tak jsem se jen tak procházel hradem. Potkával jsem různé studenty a také kolejní duchy. ,,Dobrý večer pane Barone" poklonil jsem se našemu kolejnímu duchovi Krvavému Baronovi. ,,Dobrý pane Malfoyi" řekl nezaujatě a plul dál sklepními chodbami.
Vyšel jsem nahoru po schodech do druhého patra. Vše se zdálo být normální, kdybych však nepotkal Goldentrio. ,,Zase ty?" Vyjek Potter. ,,Co já? Však se tu jen procházím Pottre, asi by jsi si měl pořídit nové brejle" řekl jsem na svojí obhajobu. ,,To musí uznat i žrout Weasley" pohlédl jsem na zrzka. ,,Tos přehnal!" Vrhnul se na mě. Kouzlem jsem ho odhodil a pokroutil hlavou. ,,Co všem dneska je?" ,,Nezapomeň, že jseš to ty kvůli komu máme teďka spoustu trestů" vprskla Grangerová. ,,Tebe se nikdo neptal mudlovská šmejdko!" Vyjek jsem a to už na mě vyslala nějakou kletbu. Té jsem se vyhnul, ale zasáhla kohosi za mnou. K mému štěstí to byl Snape. Jeho momentálně opuchlý obličej byl mírně řečeno nasupěný, z jeho očích pomyslně šlehaly blesky, které propaloval tři Nebelvírské studenty. ,,Grangerová!!!" Zařval přes celou chodbu, až se šmejdka přikrčila. ,,Strhávám Nebelvíru 100 bodů" řekl rázně. ,,Cože? Tolik?" Vyjekl Weasley. ,,Za všechny tři a máte školní trest. Víte kde, víte v kolik, zítra vás paní ředitelka ráda uvidí" zašklebil se a odešel. Vyplázl jsem na ně jakzyk jako malé děcko a vesele také odešel.

-------------------------------------------

900 slov